Také uvažujete pořídit kamerový systém?
Zvažujete pro a proti? A nezapomněli jste promyslet i jiné možnosti, které mohou být i stejně účinné?
Poslední dobou se můžeme setkávat ve stále hojnější míře s používáním kamerových systémů v obcích. Slouží především k ochraně veřejného pořádku, dohlížení na majetek, dopravu a zároveň pomáhají při odhalovaní pachatelů přestupků/trestných činů. Dá se říci, že většina z nás přítomnost kamer ve svém okolí ani nevnímá, anebo že o jejich existenci ani neví.
Poté se vnucuje otázka, je-li ještě takové monitorování občanů v souladu s právy jednotlivců, a sice na ochranu soukromí a na právo na ochranu před zasahováním do soukromého života. Zákon proto poměrně podrobně upravuje způsob pořizování a nakládání s pořízenými záznamy.
Obce samotné nejsou oprávněny provozovat kamerový systém. Mohou být pouze zřizovateli těchto zařízení, ale provozovat na území obce je může pouze obecní/státní policie. Zřizovatel kamerového systému pro potřebu obecní policie zpravidla hradí veškeré náklady spojené s jeho provozem.
Žádný právní předpis, včetně zákona o obecní policii nestanoví, jaká konkrétní osoba může tento technický prostředek obsluhovat. Lze se domnívat vzhledem k tomu, že v rámci jeho provozu dochází ke shromažďování osobních údajů osob, musí se jednat o zaměstnance obce (např. strážníka) nebo zaměstnance jiné právnické osoby zřízené podle § 35a odst. 1 zákona o obcích, kterému vyplývá přímo ze zákona nebo z pracovní smlouvy povinnost mlčenlivosti.
Při použití kamerového systému, je nutné vyvarovat se zásahů do soukromé sféry obyvatel obce. K tomu je nutné rozlišit, co je ještě veřejný prostor a co již soukromý prostor
Veřejný prostor je chápán jako místo, které může kdokoliv, kdykoliv, bez rozdílu a za víceméně jakýchkoliv okolností, navštívit. Tyto oblasti jsou pod správou veřejných autorit. Patří sem například veřejné parky, obytné ulice a ulice v centru města, parkoviště, stanice metra, sportovní prostranství.
Soukromý prostor je proti tomu specifikován jako oblast, kam je přístup omezen zákonem, to znamená, že není přístupná všem. Moc veřejných autorit je v těchto místech omezena více než ve veřejných prostorách. Zároveň je to prostor, ve kterém je každý chráněn proti médiím, veřejným institucím a jiným lidem. Soukromá sféra zahrnuje právo každého jedince na vytvoření mezilidských vztahů s ostatními lidmi (zejména vytvoření, prohlubování a udržování citových vztahů), a také na fyzický a morální vývoj jedince.
Z povahy věci vyplývá, že kontrola obyvatel je přijatelná pouze ve veřejném prostoru. Nicméně ani poté, nelze jednoduše nainstalovat kameru na budovu obce a pustit se do sledování občanů. Je nutné rozlišovat, bude-li kamerový systém využíván pouze v „online“ režimu, s tím, že nepořizuje žádný záznam. Anebo bude-li kamerový systém využit v režimu offline nebo s možností ukládání záznamu. Zákon zde totiž, mimo jiné, stanoví ohlašovací povinnost pro provozovatele záznamového kamerového sytému, vzhledem k tomu, že jde o nakládání s osobními údaji.
§4 písm. e zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů: „Provozování kamerového systému je považováno za zpracování osobních údajů, pokud je vedle kamerového sledování prováděn záznam pořizovaných záběrů, nebo jsou v záznamovém zařízení uchovávány informace a zároveň účelem pořizovaných záznamů, případně vybraných informací, je jejich využití k identifikaci fyzických osob v souvislosti s určitým jednáním“.
Vzhledem k možnosti narušení základních lidských práv, sledováním obyvatel kamerovým systémem. Je nutné přihlédnout k nutnosti a přiměřenosti takovéhoto zásahu. Musí být především zachováno právo na soukromý (proto je například nevhodné umisťovat kamery na toalety a podobná místa). Nesmí být používány diskriminačně (sledování osob na základě rasy, pohlaví, náboženství). Veřejnost musí být navíc vždy informována o tom, že v místě na kterém se nachází, je sledována kamerovým systémem. K tomuto může kupříkladu sloužit umístěný informační značky u (každého!) vjezdu do obce. Lidem musí být navíc umožněn přístup k datům, která jsou o nich shromažďována, dále by měli být informováni o tom, kam jsou data dále předávána (jakým osobám a institucím) a o účelu jejich zpracování.
Trend poslední doby je jasný, a už i malé obce se pouštějí do zřizování kamerového systému a v souvislosti s tím k zřizování obecní policie. Vnucuje se otázka, je-li opravdu nutné ve všech případech tento systém zavádět, vzhledem k tomu, že sám o sobě není samospasitelný.
Obec by si měla rozmyslet, nedá-li se účelu sledovaného instalováním nákladných kamer a dohlížením na občany dosáhnout i jinak. Například lepším zázemím pro volnočasové aktivity mládeže, regulací hazardu v obci a podobnými opatřeními vedoucím ke snížení kriminality ve městě.
Zdroje: www.mcvr.cz, www.obecnipolicie.eu
Odpovědět na příspěvek