Strategický dodavatel ICT
15. srpna jsme publikovali článek o další veřejné zakázce určené jednomu zájemci. Dostali jsme na něj zajímavou reakci v komentáři. Tak zajímavou, že kromě stručné odpovědi, reagujeme touto úvahou.
Čtenář má na náš článek tento názor:
„Je zřejmé že autorovi příspěvku významně chybí kontakt s realitou. Proč soutěžit celý systém s nejistým výsledkem, když jde o vysoutěžení rozšíření funkcionality a rozvoj již fungujícího systému? Proč nabourávat něco co funguje čímsi nejistým. Zářným příkladem budiž registr vozidel (nikoliv co do procesu soutěže, ale z hlediska nefunkčnosti výsledného díla). Co na kdo na kom vezme (i kdyby ve smlouvě byl zakotven sebelepší sankční systém za neplnění), když na konci je nefunkční paskvil bez možnosti okamžité nápravy? Strategické partnerství je v IT samotnou podstatou fungování většiny velkých systémů. Že na tuto poznanou nutnost nemyslí zákon je chyba zákonodárců, nikoliv informatiků.“
Za názor děkujeme, nicméně si dovolíme nesouhlasit. A není to to jediné, co proti tomu můžeme dělat. Nebudeme rozebírat, že jako příklad je uváděn registr vozidel, o němž se ví, že hlavní chybou bylo to, že nebyl vysoutěžen.
Budeme se věnovat myšlence strategického partnera a názoru čtenáře, že není chybou informatiků, ale zákonodárců, že na tuto nutnost zákon nemyslí. Je tomu opravdu tak?
Strategičtí partneři existují
Pravdou je, že většina úřadu jak malých, tak těch největších mají své dvorní dodavatele výpočetní techniky a telekomunikací. Už sama tato skutečnost je v rozporu s názorem čtenáře. Kdyby stávající zákon toto neumožňoval, tak by takový stav nebyl.
Strategický partner jak říká čtenář nebo dvorní dodavatel, jak jsme jej nazvali my, není nic špatného. Jen je rozdíl, jak se ke své roli dostal. Způsob, kdy někdo dostal zakázku ještě v době, kdy zákon o zadávání veřejných zakázek neexistoval a pak již vždy jako strategický partner dostával všechny další, nepovažujeme za nic vhodného.
Stejně tak způsob, kdy firma vyhraje jednu velkou zakázku a stane se tak strategickým partnerem, že opět již dostává všechny rozvoje funkcionality, není na místě. Jak to? Ano tohle je sporné a mohou na to být různé názory. Proto se podívejme na třetí typ strategických partnerů, který podle nás dává jasnou odpověď.
Tento dvorní dodavatel se pravidelně zúčastní veřejných zakázek, které vypisuje příslušný úřad a vyhrává, přestože soutěže jsou otevřené. Nevyhraje vždy, ale vyhraje většinu zakázek. Jak je to možné?
Tím, že již v minulosti několikrát vyhrál a má zcela přesnou představu o potřebách svého zákazníka, umí podat nabídku na míru. Ne proto, že byl osloven jen on. Ale prostě proto, že má zájem tím dvorním dodavatelem být.
Jistě čas od času se najde někdo, kdo podstřelí nabídkovou cenu. Jenže úřadu to nevadí. Ten ušetřil. Firma, která cenu podstřelila a na zakázce skončila řekněme v černé nule, zjistila, že sice vyhrála, ale vítězství neznamená, že již bude oslovována jen ona a příště již podá reálnou cenu. Pokud se vůbec příště zúčastní.
Dvorní dodavatel dostal takovou zakázkou varování a rozhodně se úřad může spolehnout, že jejich cena bude příště optimální.
Jistě, najdou se důvody, proč to takhle fungovat nemůže. Jenže realita je taková, že někde to tak funguje. Všichni víme, že čmelák podle zákonů aerodynamiky létat nemůže, ale protože on o tom neví, tak si klidně létá.
Strategický partner v zákoně
Věnujme se ještě poznámce, že podle čtenáře, zákonodárce na strategického partnera nepamatuje. Nemyslíme si to. Zákon jasně říká, že jako první krok pro zadání zakázky je předběžné oznámení. Jenže co potřebuje úřad, aby mohl vydat předběžné oznámení? Musí znát předpokládanou cenu.
A jak ji zjistí? V 90% případů tak a jedině tak, že osloví svého dvorního dodavatele, aby to odhadnul. Jinak řečeno, dvorní dodavatel se o záměru dozví výrazně dříve než případná konkurence. To je dle našeho názoru natolik velká výhoda, že další větší podporu, jak se o ní zmiňuje čtenář, v zákoně rozhodně netřeba.
Máte jiné názory? Máte příklady, kdy je realita jiná? Podělte se s ostatními a připojte své komentáře. Těšíme se na ně.
Odpovědět na příspěvek