Středočeský kraj svou pověst opět nevylepšil
Dvě zakázky za 499 000 na právní a poradenské služby (stejná kapitola v rozpočtové skladbě) přidělené stejné právní kanceláři rozhodně nejsou obcházením vnitřní směrnice úřadu, obhajuje jeho ředitel.
Směrnice krajského úřadu říká, že pro zakázky od 500 tis. Kč je třeba oslovit tři zájemce a vybrat nejvhodnější nabídku. Nestalo se tak, jednalo se přece o dvě různé služby, shodou okolností o tisícikorunu levnější než je hranice pro soutěž. Šťastná to náhoda.
Ředitel úřadu moc dobře ví, že jeho úřad nemá moc valnou pověst a dá mu mnoho práce, než ji vylepší. Opravdu si myslí, že zvolil nejlepší postup, když jej tak obhajuje? Nebo dostal zadání od některého z politiků a nezbylo mu nic jiného než to udělat takto?
Každý, kdo někdy psal zadávací dokumentaci veřejné zakázky, ví, že sfouknout obyčejnou poptávku pro tři zájemce je brnkačka a do týdne může být hotovo. Že by toto nevěděl pan ředitel? Nebo že by neznal tuhle všeobecně známou příhodu?
Nejmenovaný úřad chtěl koupit nový server. Zastavil se u nich obchodník nejmenované značkové firmy a oznámil jim, že zrovna mají akci 1+1 zdarma, ale i když si úřad vezme jen jeden server, zařídí, že jej dostane za polovinu maloobchodní ceny. Nejlepší nabídka, které nelze konkurovat a platí jen týden. Objednat? Úřad přesto rychle vypsal zakázku, umístil ji na internet, poptával server konfigurace takové, aby to odpovídalo tomu serveru, na který byla akce. Výsledek znáte.
Vyhrála jiná firma, protože nabídla cenu za polovinu velkoobchodní ceny. Jak to dokázala? Jednoduše. Chytrá firma využila nabídky značkového prodejce a objednala si server 1+1. Jeden prodala úřadu za náklady a druhý dalšímu zákazníkovi za 75% obvyklé ceny. Vydělala. Jenže vydělal i ten úřad. A vydělala i značková firma, protože prodala své dva servery. A úřad si navíc upevnil svou dobrou pověst.
Proč krajský úřad nevylepšil svou pověst tím, že by nechal obě zakázky soutěžit? Možná opravdu spěchal. Tak pro koho ty právní služby a poradenství tak nutně rychle potřebují? Pro nově zřízené oddělení veřejných zakázek, aby mohlo fungovat transparentně a vylepšovat pověst úřadu.
Kdyby poptávka proběhla, úřad by se možná dočkal překvapení, že by zájemce svou cenu snížil nejen o tu tisícovku, ale třeba o deset. Že to za tu námahu nestojí? I kdyby se cena nezměnila a nikdo lepší nabídku nepodal, pak jen to, že úřad soutěžil, když byl na pochybách, by bylo pro jeho pověst velmi cenné.
Je pravda, že pak by se o tom nepsalo a publicita by nebyla. Je tedy cílem toho všeho jen být opět v novinách?
Odpovědět na příspěvek