Česko zaostává v broadbandu i v eGovernmentu
Podle nejnovějších statistik zaostáváme za průměrem EU nejen ve vysokorychlostním připojení (broadbandu), ale stále více i v oblasti eGovernmentu.
Evropská unie minulý týden vydala aktuální hodnocení toho, jak je její Digitální agenda naplňována v jednotlivých členských zemích. Nehodnotila stav jednotlivých opatření, pouze konkrétní výsledky.
Jak se daří našim elektronickým komunikacím?
Cílem EU (a také ČR v dokumentu Digitální Česko 2.0) je: 30 Mbit/s do roku 2020 pro všechny obyvatele a 100 Mbit/s minimálně pro polovinu domácností. Jak jsme na tom?
Celoevropský průměr pokud jde o dosah pevného vysokorychlostního připojení, je 97%. U nás je toto číslo větší, celých 99 %. Troch horší je to v méně osídlených oblastech, ale i tam jsme nad evropským průměrem.
Skutečné využití je ale úplně něco jiného. Zatímco v Evropě využívá toto připojení 76% domácností, u nás je to pouhých 69%.
Pokud se na vše podíváme z pohledu rychlosti a budeme brát v úvahu požadovanou, tedy 30 Mbit/s, je tato rychlost u nás v dosahu 64% domácností, což je oproti evropskému průměru 62% opět dobré, v případě venkovských oblastí je to ale mnohem horší. Celoevropský průměr je 18%, u nás pouhé 4%.
Minimálně ve venkovských oblastech tedy bude nutné hodně přidat. Jenže jak? Jednou z možností by mohl být mobilní broadband. Všichni tři mobilní operátoři s vlastní sítí, kteří u nás vyhráli aukci, musí splnit tzv. rozvojová kritéria, která jim ukládají do 7 let vybudovat 100% pokrytí. Požadovaná rychlost je však omezená pouze minimální hranicí, která určitě nestačí.
Navíc: Všichni víme, že rychlost prezentovaná (např. ve formě vyjádření AŽ X Mbit/s) a rychlost skutečná bývají velmi často rozdílné. Často záleží na rychlosti nastavené na technických zařízeních (i proto, že kolikrát víc prostě nejde), různá režie při přenosech a podobně. Z celkových deklarovaných „až 30“ může nakonec být třeba „jen 7“. Rozhodně by bylo velmi vhodné toto nějak ošetřit, abychom se nedočkali pouze marketingových triků, které cíl splní pouze formálně.
A jak je to v oblasti eGovernmentu?
V celounijním srovnání je u nás reálné využití eGovernmentu relativně nízké, i když ve využití Internetu podnikatelským sektorem jsme druzí nejlepší.
Využití služeb eGovernmentu občany se u nás i v Evropě zhoršuje, přesto jsme ale o plných 11% horší, než je evropský průměr.
Špatně jsme na tom také pokud jde o vstřícnost služeb eGovernmentu uživatelům (našich 57% oproti celoevropským 70%) – jsme šestí od konce.
Ještě hůře jsme dopadli v oblasti transparentnosti eGovernmentu – evropský průměr je 49%, u nás je to pouhých 29%, což nás řadí na páté místo od konce.
Přitom použitá metodika hodnotí transparentnost podle toho, jako jsou příslušné složky státní správy transparentní, pokud jde o jejich vlastní činnost a odpovědnost, způsob fungování poskytovaných služeb, i způsob nakládání s osobními údaji. A právě nakládání s osobními údaji je to, co nás výsledek srazilo asi nejvíce.
Co konkrétně je špatně, se budeme snažit zjistit a určitě se o tom v některém z příštích článků zmíníme.
Odpovědět na příspěvek