Žijeme v Orwellovském světě?
Na webu euroskop.cz byl zveřejněn článek Marcely Alföldi Šperkerové, ve kterém autorka vyjadřuje zděšení nad současným stavem, kdy české státní instituce vedou přes dvě stovky databází , obsahující ch naše osobní data.
„Kdyby George Orwell procitl z věčného spánku, zděsil by se, na kolik se jeho fantazie stala součástí každodenního života,“ píše Šperková ve svém článku. Pojďme se podívat, co jí k tomuto ostrému výroku vedlo.
Moderní technologie jsou bezesporu dvousečnou zbraní a pokud jsou využívány ve veřejné správě, je třeba vybudovat systém, který sníží riziko selhání, jak technologického, tak lidského faktoru.
Podle Šperkové není třeba pro příklad selhání zabezpečení chodit daleko. Na mysli má projekt Czech POINT a mediální bublinu, která kolem jeho, údajně nedostačujícího, zabezpečení vznikla. Terminály poskytující ověřené výpisy, mimo jiné z trestního rejstříku, jsou chráněny pouze uživatelským jménem a heslem, které může buď vynést úředník-uživatel (schválně, či z nedbalosti) nebo může být prolomeno pomocí softwaru. Zabezpečení Czech POINTů jsme se věnovali tento článek.
Právo na informace nebo ochranu soukromí?
Mezi databáze, které leží Marcele Alföldi Šperkerové v žaludku patří Obchodní rejstřík a Katastr Nemovitostí. V Obchodním rejstříku se prý zbytečně objevují rodná čísla majitelů a společníků firem a jejich bydliště. Ve sbírce listin si zase může každý nacvičit Váš podpisový vzor. Spolu s rodným číslem se mohou tyto údaje stát velice nebezpečnou zbraní.
V Katastru nemovitostí si může kdokoliv zjistit, jaké pozemky a nemovitosti Vám patří a v případě, že jste je zdědili, si může prohlédnout i celou závěť. Jaké nabízí Šperková řešení? Evidovat každé nahlédnutí do veřejné databáze a v některých případech povolovat nahlédnutí jen pokud je žadatel ve věci právnicky zainteresován.
Stát vede 239 databází, mezi nimi je i rejstřík lidí s vrozenou vadou
Podle Úřadu na ochranu osobních údajů vede stát 239 databází mezi nimiž se najdou takové perličky, jako třeba informační systém potratů, Národní registr vrozených vad či evidence narozených cizinců.
Nicméně i databáze o nichž lze říci, že jsou vedeny z racionálních důvodů, mnohdy obsahují více informací, než je nezbytné. Za účelem redukce syndromu velkého bratra vznikla před rokem v Senátu Komise na ochranu soukromí, která si klade za cíl, identifikovat nejkřiklavější případy a nastartovat příslušné legislativní změny. „Chceme analyzovat, které rejstříky jsou co do počtu osobních dat nejdramatičtější. A pak iniciovat jejich redukci,“ zdůrazňuje člen této komise Oldřich Kužílek.
Stát není jediný, kdo spravuje naše data
Jak upozorňuje Šperková je třeba mít na paměti, že naše osobní údaje eviduje rovněž náš zaměstnavatel, a tak je vhodné pečlivě zvážit, co zaměstnavateli sdělíme a zjistit si, jak bude s těmito informacemi nakládáno.
S kamerami a odposlechy jakoby se roztrhl pytel
V hlavním městě je více než 400 kamer. Kamery jsou v mnoha případech pohyblivé a nejen, že není problém natočit Váš obličej při pohybu na ulici, je dokonce možné sledovat Vaše aktivity doma. Přitom není jednoznačně dané, jak smějí být kamerové systémy používány, ani po jak dlouhou dobu smí být záznam uchováván.
Samostatnou kapitolou jsou policejní odposlechy, jejichž počet za vlády Stanislava Grosse narůstal závratnou rychlostí. S příchodem Ivana Langera se zdá, že záhadným odposlechům odzvonilo. Problémem však zůstávají záznamy o tom, kdy, komu, a jak dlouho jsme volali, ke kterým má policie, díky zákonu z roku 2005, takřka neomezený přístup.
Celý článek naleznete zde.
Zdroj: www.Euroskop.cz
Odpovědět na příspěvek