Ohlédnutí za konferencí CNZ 2008
23.září se v prostorách Národního archívu v Praze uskutečnil již třetí ročník konference Co po nás zbude.
My jsme si tuto zajímavou akci nenechali ujít a nyní se Vám pokusíme zprostředkovat to nejzajímavější.
Na začátku je třeba zmínit velmi příhodně zvolenou budovu Národního archívu, která vedle veškerého potřebného zázemí poskytovala, rovněž okénka do historie a upozorňovala na to, že je třeba o dědictví našich předků pečovat.
Jaká je situace za velkou louží?
Po přivítání účastníků konference, kterých se dostavilo úctyhodné množství, předal moderátor konference Jan Heisler slovo zahraničnímu hostovi z USA Jasonovi R. Baronovi.
Jason R. Baron z amerického Národního archívu hovořil o tom, že i za „velkou louží“ a i v tak dobře organizovaném úřadě jako je Bílý dům, řeší obdobné problémy s uchováváním elektronických dokumentů.
Jako příklad uvedl Baron případ, kdy se z informačního systému Bílého domu ztratilo 5 milionů mailů se jménem odesilatele začínajícím na „D“. Znovunalezení elektronických zpráv stálo americké daňové poplatníky 25 milionů dolarů.
Jako jednu z podmínek úspěšné metodiky zacházení s elektronickými informacemi považuje Jason R. Baron dobrou legislativu. V USA platí od října 2006 Zákon zavádějící pojem ESI (Electronicaly Stored Information), který ošetřuje všechny formy elektronické komunikace: eMaily, SMS, Voice maily, DVD, CD-ROM, Hard disky ale i internetové zdroje jako jsou wikipedie, blogy a mikro blogy.
Americká legislativa je tedy před námi v tom, že jsou papírové a elektronické zdroje už poměrně dlouho pokládány za naprosto rovnocenné.
Baron dále upozornil na to, že informace již nejsou koncentrovány v budovách a počítačích, ale „kdesi v nebesích“ – na internetu. Z tohoto důvodu je velmi obtížné je všechny postihnout, zabezpečit a uchovat.
Dalším problémem je, jak vybírat, které elektronické dokumenty mají být archivovány. Odhaduje se, že ze všech veřejných elektronických dokumentů patří zhruba 2 % do archívů. Některé třeba jen dočasně, některé musí být uchovány dlouhodobě. Například informace o radioaktivním odpadu musí být uchovány 10 000 let.
Po uskladnění vyvstává zádrhel ve vyhledávání. Jak konstatoval Baron, nelze využívat vyhledávače typu Google, které zobrazí tisíce výsledků. Většina výsledků je přitom nerelevantních a některé relevantní výsledky nemusí být nalezeny, což je nepřístupné.
Kam dále?
Protože se konference CNZ každým rokem rozšiřuje, probíhaly přednášky (kromě té úvodní pana Jasona R. Barona) hned ve dvou sálech. Před každým účastníkem tedy stálo těžké rozhodnutí, které vystoupení si vyslechnout resp. které vynechat.
Ti, kdo chtěli vyslechnout všechny přednášející určitě ocenili to, že pro ně organizátoři připravili CD s veškerými prezentacemi.
My jsme vybírali podle toho, co bylo podle našeho názoru nejzajímavější z pohledu čtenáře ISVS.
eSpis – základ efektivního úřadu
Přednáška Vladimíra Střálky ze společnosti Adobe nesla název Důvěryhodný eSpis. Jejím účelem bylo představení řešení, které vyvinula společnost Adobe. Řeč byla o univerzálním formátu PDF.
V úvodu Střálka jmenoval výhody eSpisu: eSpis má podobně jako bežný spis (složka dokumentů) integrační roli, tzn. že jsou dokumenty, které k sobě patří, pod jednou střechou. Další související funkcí eSpisu je funkce archivační. Elektronické dokumenty, zařazené do eSpisu, se dají systematicky zařadit a později snadno dohledat.
eSpis rovněž podává informace o autorovi a datu (času) vytvoření nebo poslední změny. eSpis je navíc možné zabezpečit lépe než běžný papírový spis. Můžete ho totiž dovybavit certifikovaným elektronickým podpisem.
Lze tedy říci, že k plnému nahrazení papírových eSpisů již teoreticky nic nebrání. Společnost Adobe totiž vytvořila formát PDF, který se stal mezinárodní normou ISO 320 00 a jako open source formát může být využíván v téměř neomezené míře.
Formáty PDF jsou jakýmsi esperantem ve světě IT. Do formátu PDF lze převést data z jakýchkoliv softwarových i hardwarových produktů, což je jeden z předpokladů dlouhodobé archivace dokumentů. K dlouhodobému uchovávání dat byl společností Adobe vytvořen formát PDF/A.
Pražský Magistrát – řešení na ruby
Dalším řečníkem, na kterého se v naší reportáží zaměříme je Václav Ledvinka z Pražského magistrátu.
Ledvinka na úvod vysvětlil, že svědectví o naší současnosti začíná u původců – úředníků. Než začneme cokoliv jiného, je podle Václava Ledvinky nutné položit si otázku, co vlastně chceme archivovat.
Následoval malý exkurz do nedávné historie modernizace procesů na pražské Magistrátu. V letech 1994 – 2002 byla vytvářena elektronická spisová služby, pro níž bylo vybráno řešení GINIS. V roce 2005 se zrodila nová informační strategie nazvaná ePraha, která má být realizována do konce roku 2010. Projekt ePraha má být úzce spojen s celostátními projekty eGovernmentu například s projektem Základních registrů.
Záhy po přijetí strategie se objevilo mnoho problémů a nastalo to, co mělo podle Ledvinky předcházet strategii a sice analýzy a audity. Bez důsledného plánování totiž nastala situace, kdy spolu jednotlivé aplikace nekomunikují, procesy nejsou důsledně vázané na legislativu a celý projekt se tak jeví jako nekomplexní.
Po mohutném nasazení informatiky se ukazuje, že nákladná technologická řešení jsou neefektivní a tedy i nerentabilní. Navíc uživatelé, úředníci i jejich uživatelé nejsou ochotni a mnohdy ani schopni se učit nové technologie ovládat a proto je využívají jen povrchně.
Dopady pro archivnictví
Software nasazený v Praze podle Ledvinky prakticky neřeší problém archivací a mnohdy ani krátkodobého uchovávání. Úředníci nemají čas archivovat manuálně a tak je prý jediným řešením ukládání automatizovat, což se dosud nestalo. V současné době se vedou o řešení výše zmíněných problémů na Magistrátu diskuze. Prioritou je vyřešit tři základní problémy: Technologické řešení, úložiště a celopražskou databázi. Na to má Magistrát 2 roky.
Jako možné řešení se podle Ledvinky jeví vytvořit centrum digitalizace v budově Chodovec 2,vedle stávajícího Archívu, o jejíž výstavbě se uvažuje.
(e)Justice – brzda eGovernmentu?
Ministerstvo spravedlnosti na konferenci zastupoval náměstek ministra spravedlnosti František Steiner. Ten v úvodu vysvětlil, proč jeho resort v elektronizaci zdánlivě zaostává. Důvod je prostý: v justici je třeba zajistit absolutní důvěryhodnost dat a zabezpečení systému.
Elektronický spis, jako základní stavební jednotka projektů eJustice, znamená vyšší efektivitu, zlepšení přístupu k informacím, snížení nákladů a transparentnost. Na druhé straně je před každou inovací třeba změnit procesní předpisy, což vyžaduje čas.
eSpis se již podařilo realizovat (pilotním projektem se stal ePlatební rozkaz), dalšími pokroky jsou ePodatelny, InfoSoud a Insolvenční rejstřík. Plánuje se rovněž eTrestní řízení. Ve finále by pak měly být všechny výstupy pouze v elektronické podobě. Z přednášky Františka Steinera tak plyne, jak obrovský bude obnos dat, které bude třeba archivovat.
Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech
V reportáži jsme samozřejmě nemohli opomenout ani vystoupení Ondřeje Felixe, poradce náměstka ministra vnitra pro veřejnou správu, který je de facto architektem vládního projektu eGovernmentu.
Ondřej Felix hovořil o nedávno přijatém Zákonu č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, tzv. eGovernmentu Actu. Felix zdůraznil, že jde o průlomový Zákon, na jehož základě proběhne malá revoluce ve veřejné správě.
Největší změnou bude povinnost orgánů veřejné moci komunikovat mezi sebou a s osobami, k tomu vybavenými prostřednictvím datových schránek (firmy budou mít datovou schránku povinně a fyzické osoby dobrovolně). Tato povinnost vejde v platnost 1. 9. 2009.
Hlavní výhodou datových schránek bude zjednodušení komunikace. Bude platit pravidlo: vložíte = doručeno, obdržíte = doručeno.
Další důležitou novinkou bude autorizovaná konverze dokumentů, tedy zrovnoprávní papírových a elektronických dokumentů.
V souvislosti se zákonem o elektronických komunikacích by měl vejít v platnost zákon o konverzi, který bude řešit problémy s přílohami.
Přítomné úředníky z místní samosprávy Felix uklidnil tím, že je ujistil, že k Zákonu č. 300/2008 vyjdou ještě dvě Vyhlášky, které jej doplní, upřesní a snad také poskytnou jakýsi návod, jak Zákon dodržovat. Fyzický provoz datových schránek bude zajišťovat Česká pošta.
Trocha kritiky neuškodí
Na závěr naší reportáže jsme se Vám rozhodli zprostředkovat lehce provokativní vystoupení technologického právníka Zbyňka Loebla.
Loebl na začátek zopakoval, že je důležité, aby se právo snažilo dohánět technologický vývoj. Dodal také, co dělá spis důvěryhodným: je to podpis (stvrzení identity), tedy souhlas dané osoby s obsahem daného dokumentu.
U eSpisu to není jinak. Je třeba zachovat identitu autora. Zde se nabízí otázka je lepší mít jeden standardní formát nebo využívat více standardů? Loebl připomíná, že ePodpis, na který sázela v podstatě celá Evropa pohořel a ve světě se o něm hovoří jako o chybném řešení.
Pro kvalitní legislativu prý platí tři základní pravidla: Princip funkční ekvivalence, princip systematičnosti úpravy a princip uživatelské přivětivosti.
U Zákona o elektronických úkonech si není Zbyněk Loebl jist několika věcmi: Není legislativní změny příliš radikální? Nebude implementace příliš složitá? Je zabezpečení datových schránek na úrovni internetového bankovnictví, se kterým jsou ve světě neustálé problémy, dostatečná?
Další otázkou je, co se stane, když systém datových schránek přestane fungovat? Máme nějaké náhradní řešení? A kdo bude zodpovědný v případě, že se systém zhroutí?
Závěrem
Konference Co po nás zbude je jedinou svého druhu a už proto bylo velkým přínosem se jí zúčastnit. Velkým plusem je rovněž výběr přednášejících, kteří patří ke špičkám ve svých oborech a zajímavá témata, která si vybírají. Nesmíme ani příjemné prostředí Národní archívu. To vše nás vede k doporučení tuto konferenci příští rok navštívit.
Odpovědět na příspěvek