Možnosti elektronické komunikace organizace (11. díl)
Elektronická komunikace je základním a nezbytným předpokladem pro efektivní komunikaci firmy se svým okolím.
Možnostmi elektronické komunikace organizace navazujeme na předchozí díl seriálu o elektronickém dokladu v účetnictví.
Rychlý vývoj v oblasti informačních technologií umožňuje rozvoj nasazování těchto technologií a využívání jejich služeb.
Faktory, které musí vzít firma v úvahu při rozhodování o způsobu elektronické komunikace, jsou především:
- Charakter firmy z hlediska jejích vztahů s okolím (výrobní podnik, obchodní společnost, poskytovatelé služeb, …).
- Určující postavení ve vztahu k partnerům, závislost na partnerech.
- Charakter, objem a frekvence vyměňovaných dat.
- Potřeba styku se zahraničními subjekty (orgány celní správy, cizí banky a pojišťovny, speditéři, …). ¨
- Potřeba integrace externích a interních postupů a metod.
- Potřeba otevřeného systému.
- Potřeba přítomnosti na internetu.
- Potřeba přiměřené reakce na vývoj trhu (i negativní) a schopnost využití nových technologií jako příležitostí.
- Nezbytnost, aby elektronická komunikace byla nedílnou součástí celkové firemní strategie.
Vhodně zvolená forma elektronické komunikace může výrazně přispět ke zjednodušení, pružnosti a univerzálnosti komunikačních procesů.
Pokud bude navíc taková komunikace využívat prvky elektronické komunikace standardizovaného charakteru, tedy elektronickou výměnu dat ve smyslu elektronické výměny standardních strukturovaných zpráv a dokumentů mezi dvěma aplikacemi, výrazně se tím komunikace zjednoduší a zpřehlední odlišnosti vzniklé rozdílností používaných systémů v různých státech, jazykové rozdíly apod.
Informační systém – IS
Možnosti elektronické komunikace mezi dvěma subjekty:
- individuál – individuál
- systém A – systém A
- systém A – převodní tabulka – systém B
- standard – standard
U firem, které si mezi sebou vyměňují velké množství dat, je obvyklé, že se dohodnou na určitém formátu, ve kterém si data vyměňují. Nevýhodou takového systému je, že případná změna obchodního partnera vede k nákladům na zavedení nového systému elektronické komunikace.
Další nevýhodou je, že se takovýto systém elektronické komunikace chová k vnitřnímu informačnímu systému jako k černé skříňce a integrace s vnitřním informačním systémem může být problematická. Obecně se dá říct, že takovéto nestandardní systémy bývají velice finančně náročné, obtížné na zavedení a náchylné na změny.
Díly seriálu:
Elektronický doklad v účetnictví – Podpis (1. díl)
Elektronický doklad v účetnictví – Vlastnoruční podpis (2. díl)
Elektronický doklad v účetnictví – Elektronický podpis (3. díl)
Požadavky kladené na elektronický podpis (4 .díl)
Druhy elektronických podpisů (5. díl)
Náležitosti účetního dokladu (7. díl)
Co vše skrývá dokument v elektronické podobě (8. díl)
Elektronický podpis a informace v něm obsažené (9. díl)
Elektronická komunikace organizace (10. díl)
Možnosti elektronické komunikace organizace (11. díl)
Efektivní elektronická komunikace – to je EDI (12. díl)
Šifrování – kryptografické základy digitálního podpisu (14. díl)
Význam šifrování a jeho typy (15. díl)
Symetrické šifrovací algoritmy (16. díl)
Šifrování – k čemu slouží a jak ho využít (17. díl)
Ověření identity a elektronický podpis (18. díl)
Zdroje:
[1] KRCMAR, Helmut – BJORN-ANDERSEN, Niels – O’CALLAGHAN, Ramón: EDI in Europe – how it works in practice. Chichester, John Wiley & Sons , 1995. ISBN 0471953547.
[2] MIKULA, Miroslav: Elektronická výměna dat v obchodním styku. ČVUT, disertační práce, 2003.
[3] RYBKA, Michal – MALÝ, Ondřej: Jak komunikovat elektronicky. Praha, Grada, 2002. ISBN 80-2470-2088.
[4] SLÁMOVÁ, Hana: Elektronická komunikace mezi správcem daně a daňovým subjektem v České republice. VŠE, diplomová práce, 2005.
[5] Voříšek, Jiří: Strategické řízení informačního systému a systémová integrace. Praha: Management Press 1997, ISBN 80-85943.
Odpovědět na příspěvek