Jiří Peterka se zamýšlí nad zánikem Ministerstva informatiky
Vláda v čele s ODS prosadila nejprve v poslanecké sněmovně a před nedávnem i v senátu návrh zákona na zrušení ministerstva informatiky. K zániku resortu zbývá již jen podpis prezidenta a vyhlášení ve sbírce zákonů.
Jiří Peterka se ve svém článku zamýšlí nad důvody a důsledky zrušení ministerstva. My vám nyní přinášíme výtah z jeho úvahy. Celý článek najdete zde.
Článek je rozdělen do dvou kapitol. První je nazvána „Proč?“ a snaží se nalézt důvody zrušení MI ČR druhá kapitola je pak nazvána „Co bylo a co bude?“
Proč?
Hlavním argumentem zastánců zrušení ministerstva informatiky je nedostatečná „síla“ resortu. A tak by se paradoxně mělo rozvoji informatiky pomoci zrušení stejnojmenného resortu. MI ČR odpovídalo svou velikostí spíše odboru na jiném ministerstvu a tak nemohlo a nemělo ani dostatečnou páku na to, aby donutilo ostatní ministerstva ke spolupráci.
Jako příklad můžeme uvést projekt eGovernmentu, k jehož realizováni je třeba spolupráce více ministerstev. Tato spolupráce bohužel nefungovala tak, jak by bylo třeba. Právě od sjednocení MI ČR s vlivnějším ministerstvem vnitra si vláda slibuje zlepšení.
Na to, kdo by měl převzít úkoly zrušeného ministerstva, se názory liší i v samotné ODS. Jedna možnost, o které mluvil její předseda a premiér Mirek Topolánek, je model britský. Ve Velké Británii spadá oblast informatiky přímo pod premiéra, který má dostatečnou moc k prosazování změn. K ruce pak má také určité odborné zázemí, resp. aparát, který zajistí nezbytné agendy.
Ještě v roce 2003 dávala ODS přednost právě britskému modelu. Realita je však jiná, a jednotlivé složky byly rozděleny mezi různá ministerstva. Zde se Peterka obává „ponížení“ informatiky, způsobené tím, že v rámci nových ministerstev budou mít tyto oblasti a jejich agendy ještě menší prioritu a „sílu“, než v rámci samostatného resortu informatiky.
Jaké oblasti patřily pod ministerstvo informatiky:
- eGovernment, kterým se až do té doby zabýval hlavně Úřad pro veřejné informační systémy (ÚVIS)
- telekomunikace, které do té doby patřily pod Ministerstvo dopravy a spojů (a které se posléze „přejmenovaly“ na elektronické komunikace)
- pošta, která dříve spadaly taktéž pod resort dopravy a spojů
- elektronický podpis, který do té doby vykonával Úřad pro ochranu osobních údajů.
Vedle toho si Ministerstvo informatiky „vzalo na starosti“ i další konkrétní oblasti, jako například péči o rozvoj informační gramotnosti obyvatel. Zapomínat nesmíme ani na oblast broadbandu, kterou si MI ČR také „vzalo za svou“. Stejně tak se ministerstvo informatiky angažovalo, a to společně s ministerstvem kultury, rovněž v oblasti digitalizace rozhlasového a televizního vysílání.
Co bylo a co bude?
Druhou kapitolu Jiří Peterka začíná hodnocením, podle jeho názoru, dvou nejvýznamnějších „výstupů“ ministerstva informatiky. Zákonu o elektronických komunikacích (ZEK) (zákon č. 127/2005 Sb.) a Portálu veřejné správy.
ZEK, který připravilo MI ČR, představoval zásadní změnu v celém tuzemském sektoru elektronických komunikací. Podstatou zákona bylo sjednocení regulačního rámce EU s českou legislativou. Což se povedlo, ale o rok později než bylo naplánováno.
Přijetí ZEK proběhlo (až na menší problémy) hladce a ani z Evropské unie se k nám nedonesla výraznější kritika. Zákon č. 127/2005 Sb. (o elektronických komunikacích) samozřejmě nebyl jediným, který MI ČR připravilo a prosadilo. Dalším ze zcela nových zákonů byl například zákon č. 480/2004 Sb. o některých službách informační společnosti, z novel pak novela zákona č. 365/2000 Sb. o informačních systémech veřejné správy, či zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, a zákona č. 29/2000 Sb. o poštovních službách.
Portál veřejné správy, který funguje od roku 2003, se stal ve veřejné správě nepostradatelným. To dokazuje mimo jiné rozruch vyvolaný kolem jeho možného kolapsu. S financováním provozu Portálu veřejné správy je pak spojena asi největší „aféra“, která vznikla kolem MI ČR, konkrétně kolem prvního ministra informatiky Vladimíra Mlynáře. Jde o kauzu založení Testcom Servisu, který měl na sebe převzít financování provozu portálu.
Na druhé straně existují o oblasti, ve kterých ministerstvo informatiky chybovalo. Mezi neúspěchy lze zařadit i problém s prosazováním eGovernmentu, respektive nefungující spolupráci s jinými ministerstvy. Dalším nezdarem ministerstva bylo neschválení zákona o registrech, který se zabýval právě spoluprací mezi ministerstvy, konkrétně sdílením dat.
Co se změní
Jaké změny přinese zákon nyní čekající na podpis prezidenta?
Mělo by dojít k následujícímu rozdělení kompetencí:
- pro oblast eGovernmentu, informačních systémů veřejné správy a elektronického podpisu: mají přejít na ministerstvo vnitra ČR
- pro oblast elektronických komunikací a poštovních služeb: na Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR
- pro oblast veřejných dražeb: na Ministerstvo pro místní rozvoj.
Součástí návrhu je dále přechod role zakladatele ke společnosti Česká pošta (na vnitro).
Vedle toho se ale do návrhu zákona dostalo i poměrně kuriózní ustanovení, předložené formou pozměňovacího návrhu poslancem Vladimírem Koníčkem (KSČM). Jde o větu, která říká že: Ministerstvo vnitra plní koordinační úlohu pro informační a komunikační technologie. Tato věta odporuje smyslu celého zákona. Ten totiž počítá s tím, že elektronické komunikace, úzce související s ICT technologiemi, směřují pod Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR.
Rada vlády pro informační společnost
právě tato rada má zastřešovat a koordinovat jak oblast eGovernmentu, tak i nasazování ICT technologií. Citace z jejího statutu:
Rada zejména:
- projednává materiály předkládané vládě, které se vztahují k problematice informační společnosti, zavádění informačních a komunikačních technologií a elektronizace veřejné správy, a může k nim vládě předkládat stanovisko,
- zpracovává návrhy dlouhodobých a střednědobých koncepcí, analýz, výhledů a směrů rozvoje informační společnosti,
- hodnotí nové poznatky v oblasti informační společnosti a předkládá návrhy jejich možného využití,
- projednává a poskytuje vyjádření k připravovaným materiálům Evropských společenství, které se týkají oblasti informačních a komunikačních technologií,
- plní další úkoly stanovené vládou.
Zde se Peterka zamýšlí nad tím, proč tedy zákon, rušící dosavadní Ministerstvo informatiky, najednou svěřuje koordinaci (v oblasti ICT technologií) ministerstvu vnitra.
Na konec si Jiří Peterka pokládá otázku zda zrušení MI ČR skutečně pomůže k zefektivnění této oblasti či nikoliv. Podle jeho názoru bude nejvíce záležet na tom jakou pozici získá a jak bude fungovat právě Rada vlády pro informační společnost.
Podle Peterky by totiž v případě neustavení rady bylo zrušení ministerstva informatiky jasně chybným krokem. V této situaci ale nelze říci k čemu daná situace povede. Už i vzhledem k tomu, že Rada by mohla být poměrně silná. Má ji totiž řídit Řídící výbor Rady, v jehož čele stojí předseda vlády, a jehož dalšími členy jsou ministr informatiky, ministr vnitra, ministr financí a ministr průmyslu a obchodu. Takže pokud budou tito představitelé státu chtít a mít zájem, mohou pro informatiku hodně udělat – a celý model s Radou může být fakticky ekvivalentní britskému modelu.
Jisté signály o dalším vývoji můžeme, podle Peterky, sledovat už dnes. Třeba už jen tím, že dosavadní Program národní počítačové gramotnosti byl zrušen bez náhrady. Stejně tak je zřejmě nenávratně ztraceno zbývajících cca 600 milionů na rozvoj broadbandu, které (ještě předchozí vláda) slíbila vložit do roku 2010 do broadbandového fondu.
Naopak v oblasti eGovernmentu se přeci jen něco děje. Došlo ke spuštění prvních Czech Pointů. což je jakýsi „vlajkový projekt“ nynějšího vedení MI ČR a MV ČR.
Další články o zrušení MI ČR nalezene na ISVS.cz zde a na stránkách serveru Lupa.cz zde
Odpovědět na příspěvek