Instituce veřejné správy stále nechtějí poskytovat informace
Ani dnes, 19 let po sametové revoluci, některé úřady stále nechápou, že jsou tu pro nás. Příkladem hovořícím za vše je neochota úředníků poskytovat informace, na které má veřejnost ze zákona nárok.
Úřady si ve většině případů zákon č. 106/1999 sb., o svobodném přístupu k informacím buď špatně vykládají (to v lepším případě), nebo ho záměrně překrucují.
Nejčastěji se instituce, požádaná o informaci, vykrucuje tvrzením, že jde o údaje podléhající ochraně utajovaných informací, obchodnímu tajemství nebo o osobní údaje. Ojedinělé nejsou ani případy, kdy úřad nereaguje vůbec. V takovém případě to buď žadatel vzdá (ve většině případů), nebo se celá věc dostane ke správnímu soudu. Nicméně vzhledem k délce soudního sporu, to žadatel většinou stejně dříve nebo později vzdá. Je ale třeba dodat. že trpělivost se vyplácí…
Co úředníky k neochotě poskytovat informace vlastně vede? Většinou je to lenost či arogance. Někdy se však jedná o střet zájmů, protože úředníci sami podnikají nebo mají s privátním sektorem vazby a nechtějí odkrýt karty, čímž by ztratili výhodu oproti konkurenci.
Žadateli o informace se také může stát, že se mu dostane odpovědi, že daná instituce (organizace) nepatří mezi ty, na které se zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím vztahuje. Jako příklad můžeme uvést organizaci Lesy České republiky, která necítí potřebu komukoliv cokoliv sdělovat, přestože disponuje mnohamiliardovým státním majetkem. V tomto případě se celá věc dostala až k Ústavnímu soudu, který v roce 2006 rozhodl, že se zákon vztahuje i na Lesy ČR.
Vláda se rozhodla jednat, ale…
V rámci boje proti korupci uložila vláda ministerstvu vnitra za úkol vypracovat analýzu účinnosti zákona o svobodném přístupu k informacím. Ministerstvo poslechlo a oslovilo ostatní ministerstva, správní úřady, kraje, města, soudy, ale i nevládní organizace a samotné občany. Výsledek? Ano, zákon je třeba novelizovat, ale opačným směrem. Je třeba ulehčit situaci úřadům.
Problém je v tom, že se k zákonu vyjadřovali zejména ti, kteří mají informace poskytovat. To se pak nelze divit, když je výsledkem žádost o prodloužení lhůty, ve které musí být informace poskytnuty.
Podle autora zákona o svobodném přístupu k informacím Oldřicha Kužílka, není v době pokračující elektronizace veřejné správy k prodlužování důvod:
„Je nemožné, aby sedm dní nepostačovalo k vyřízení těch úkonů, které samy o sobě představují zpravidla několik minut,“ rozhořčuje se Kužílek.
Alespoň něco se změní k lepšímu…snad
Nicméně za pokrok lze považovat alespoň to, že Ministerstvo vnitra došlo na základě analýzy k závěru, že je třeba upravit zákon tak, aby povinnostem z něho vyplývajících, podléhaly také obchodní společnosti, pokud jsou ovládány státem či územní samosprávným celkem.
Zdroj: Týdeník Profit č. 5/2008
Odpovědět na příspěvek