eStat zveřejnil analýzu problematiky eIdentity (1. díl)
Sdružení eStat zveřejnilo dokument „Elektronická identifikace občana v systémech eGovernment“. Cílem je ostartovat diskuzi nad základním stavebním kamenem eGovernmentu – eIdentitou občanů.
Pracovním tým, vedený Karlem Neuwirtem, sdružení eStat konstatuje, že systém prokazování identity občanskými průkazy a rodnými čísly je již zastaralý a je nutné jej inovovat.
Materiál „Elektronická identifikace občana v systémech eGovernmentu“ se zabývá identifikací občanů v ČR a dalších zemích, od jejího počátku přes současnost až do možné budoucnosti, čímž se snaží vyvolat prvotní impuls k nastartování změn , bez kterých se vývoj eGovernmentu nepohne kupředu.
Součástí materiálu je také analýza modelu eIdentity, se kterým přišlo Ministerstvo vnitra. Pojďme se tedy podívat, co zajímavého se v rozsáhlém materiálu z dílny eStatu dozvíme.
Úvod
První na co v materiálu „Elektronická identifikace občana v systémech eGovernment“ narazíme, je „Pár slov na úvod“ vedoucího projektu eStat Edvarda Kožušníka. Kožušník přibližuje čtenářům hlavní cíle eStatu, totiž zefektivnění funkce veřejné správy, k čemuž vede mimo jiné elektronizace veřejné správy resp. jejích procesů.
Pro zdárnou elektronizaci projektů je ale nutné také spolehlivé a bezpečné elektronické identifikování občanů…
Na úvodní slova navazuje skutečný úvod, v němž se dozvídáme, že identifikace lidí je nutná odnepaměti. Mění se pouze její metody, ve středověku to byl otisk do hliněné tabulky, postupně se začaly vyvíjet různé dokumenty až se začaly používat průkazy opatřené fotografií.
V současnosti se ocitáme na prahu nové doby, kdy je třeba začít využívat identifikaci elektronickou, tedy v podstatě nehmatatelnou.Nezanedbatelnou roli v potřebě urychleně vyřešit problematiku eIdentifikace hrají změny po 11. září, kdy se ukázalo, že se teroristé při přípravách útoků v USA pohybovali bez nejmenších problémů.
V úvodu nám autoři materiálu rovněž sdělují, že tato verze materiálu není konečná, a bude doplňována a upravována až do září 2008.
Identifikace občana
Tato kapitola se věnuje eGovernmentu jako projektu Evropské unie. EU poprvé oficiálně použila termín eGovernment v roce 2003, kdy jej charakterizovala jako aplikaci prostředků informačních a komunikačních technologií do procesů veřejné administrativy při současném zavedení organizačních změn a nových znalostí a dovedností, za účelem zkvalitnění veřejných služeb a demokratických procesů a posílení politiky veřejné správy.
Dále se dozvídáme, co je cílem eGovernmentu. Tyto informace nejsou nijak převratné a pro člověka, který se o tuto problematiku zajímá jsou to již jen chronicky známé, do kola opakované fráze: eGovernment má přímý pozitivní vliv na život občanů, zjednoduší jim život, nebudeme muset obcházet úřady, budeme mít on-line přístup k informacím apod.
Nutno dodat, že není úplně jasné, proč byla tato kapitola nazvána Identifikace občana.
Identita jedince a identifikátory
Tato část publikace je velmi obecná a je spíše jako vystřižená z učebnice filosofie. Dočteme se zde, co to vlastně identita je (něco, co nás odlišuje od ostatních, tedy soubor jedinečných prvků). Následuje výčet druhů identity (identita vrozená, identita stavu a identita jako charakteristika chování).
Z našeho pohledu jsou zajímavé typy identifikace a autorizace využívané při komunikaci s veřejnou správou: jméno, fyzický vzhled, znalosti (PIN apod.), přidělený kód (o tom se v souvislosti s eIdentitou hovoří nejvíce), biometrické údaje, či nějaký předmět (klíč, magnetická karta apod.).
Identifikátor v České republice a jiných vybraných zemích
V České republice máme tři jednoznačné a celoplošné identifikátory: rodná čísla, identifikátory, které používá česká správa sociální zabezpečení a čísla zdravotního pojištění. Čísla zdravotního pojištění jsou ale ve většině případů shodná s rodnými čísly.
Problém rodných čísel je ten, že vypovídají relativně hodně o jeho držiteli (pohlaví, datum a mnohdy i místo narození.) Navíc jsou často rodná číslo vyžadována v rozporu se zákonem. Číslo sociálního zabezpečení neobsahuje, na rozdíl od RČ, žádnou vnitřní informaci, proto vznikl na půdě bývalého Ministerstva informatiky nápad, nahradit tímto identifikátorem právě rodná čísla.
Kvůli finanční a technické náročnosti a dostatečně neprokázané možnosti zneužití RČ neprošel. Následují příklady identifikátorů z vybraných zemí světa.
V dalším dílu se podíváme na návrhy nového identifikátoru v České republice, možná řešení a identifikaci pomocí bimoetrických údajů.
Materiál „Elektronická identifikace občana v systémech eGovernment“ naleznete zde.
Díly seriálu:
eStat zveřejnil analýzu problematiky eIdentity (1. díl)
Zdroj: www.estat.cz
Odpovědět na příspěvek