Efektivní elektronická komunikace – to je EDI (12. díl)
Při výměně velkého množství dat v elektronické podobě mezi organizacemi je důležité nalézt takový způsob komunikace, kdy je komunikace co nejsnazší, efektivní a spolehlivá.
Vývoj dal v této oblasti vzniknout několika standardům.
Pojďme si některé z nich přiblížit.
Pokračujeme dalším dílem seriálu o elektronickém dokladu v účetnictví.
Počátky elektronické komunikace se datují již od 70. let. Jako první se v praxi uplatnil systém čárkových kódů, od 80. let se k nim přidalo EDI.
Elektronická výměna dat – EDI (Electronic data interchange)
Elektronická výměna strukturovaných standardních zpráv mezi dvěma aplikacemi dvou nezávislých subjektů na základě dohodnutých standardů. V systémech EDI spolu přímo komunikují počítačové aplikace nebo informační systémy obchodních partnerů a mohou si tak automatizovaně nebo s minimem lidských zásahů předávat obchodní dokumenty, jako jsou faktury a objednávky, dvacet čtyři hodin denně. ¨
Pro komunikace lze využít různé formy spojení – sítě typu vds nextel, ibm ign, telefonní linky, internet, radiové nebo satelitní spojení. Elektronická výměna dat je většinou neinteraktivní, to znamená, že je nejprve vytvořen kompletní blok dat, který je odeslán najednou. Odesílání neprobíhá zároveň s tvorbou dat.
Zdroj: Robert Pospíšil http://www.shopfinder.cz/svet/clanek.asp?ID=2
Směrnice Evropské unie o elektronické komunikaci naznačují tři základní principy:
- Technologickou neutralitu.
- Vydávání oprávnění pro poskytovatele certifikačních služeb není direktivně omezeno žádným schématem.
- Nezbytnost rozpoznání zákonné platnosti elektronických podpisů.
Mezinárodně nejrozšířenějším standardem, který je dnes pro elektronickou výměnu dat používán, je UN/EDIFACT (UN/EDIFACT – zkratka pro United National / Electronic Data Interchange for Administration Commers and Transport – pravidla OSN pro elektronickou výměnu dat ve správě, obchodě a dopravě).
Dílčími aplikacemi jsou pak např.:
- EANCom – v oblasti obchodních řetězců,
- ODETTE – v automobilovém průmyslu,
- SWIFT – v mezibankovním styku.
Nejpoužívanějšími standardizovanými zprávami dnes jsou:
- zprávy identifikující partnery a zboží,
- cenové katalogy,
- poptávka,
- nabídka,
- objednávka,
- dodací příkaz,
- zprávy obsahující logistické informace,
- avíza,
- faktura,
- celní deklarace,
- platební příkazy
- daňová přiznání.
"Nedílnou součástí standardu UN/EDIFACT jsou sborníky datových prvků a soubory mezinárodně přijatých kódů zemí, měn, platebních a dodacích podmínek, druhů přeprav, přechodových bodů apod. Obsah standardu UN/EDIFACT je v ČR k dispozici též formou českých technických norem (ČSN).
Z hlediska současného uplatnění elektronické výměny dat je třeba zmínit vývoj na úrovni EU, kde je platná směrnice o elektronické fakturaci (2001/115/ES). K její implementaci je možno využít elektronickou fakturaci na bázi standardu UN/EDIFACT." Zdroj: ŠAFAŘÍK-PŠTROSZ, Alexander: Elektronická komunikace mezi malými a velkými, Systém integration 2003 (www.csni.cz).
Kategorie účastníků elektronické komunikace:
- živnostník – samostatný podnikatel
- malá firma
- středně velká firma (má takové postavení na trhu, které lze charakterizovat její závislostí na komunikaci s firmou velkou)
- velká firma (má takové postavení na trhu, které lze charakterizovat jako dominantní – může ostatním partnerům určovat systém elektronické komunikace, je nezávislá na komunikaci s ostatními firmami)
- orgán státní správy
- finanční zprostředkovatelé
Je obvyklé, že již při procesu výběru velkých firem o svých dodavatelích a subdodavatelích, je jako jedno z rozhodujících kritérií uplatňována schopnost elektronické komunikace nebo ochota dodavatelů přizpůsobit se velké firmě.
Díly seriálu:
Elektronický doklad v účetnictví – Podpis (1. díl)
Elektronický doklad v účetnictví – Vlastnoruční podpis (2. díl)
Elektronický doklad v účetnictví – Elektronický podpis (3. díl)
Požadavky kladené na elektronický podpis (4. díl)
Druhy elektronických podpisů (5. díl)
Náležitosti účetního dokladu (7. díl)
Co vše skrývá dokument v elektronické podobě (8. díl)
Elektronický podpis a informace v něm obsažené (9. díl)
Elektronická komunikace organizace (10. díl)
Možnosti elektronické komunikace organizace (11. díl)
Efektivní elektronická komunikace – to je EDI (12. díl)
Šifrování – kryptografické základy digitálního podpisu (14. díl)
Význam šifrování a jeho typy (15. díl)
Symetrické šifrovací algoritmy (16. díl)
Šifrování – k čemu slouží a jak ho využít (17. díl)
Ověření identity a elektronický podpis (18. díl)
Asymetrické šifrování a jeho praktické využití (19. díl)
Hybridní šifrovací algoritmy (20. díl)
Zdroje:
[4] MIKULA, Miroslav: Elektronická výměna dat v obchodním styku. ČVUT, disertační práce, 2003.
[5] SLÁMOVÁ, Hana: Elektronická komunikace mezi správcem daně a daňovým subjektem v České republice. VŠE, diplomová práce, 2005.
[6] ŠAFAŘÍK-PŠTROSZ, Alexander: Elektronická komunikace mezi malými a velkými, Systém integration 2003
[7] TRITA, Michal: Elektronická komunikace mezi občany a veřejnou správou v České republice. VŠE, diplomová práce, 2003.
Odpovědět na příspěvek