Životní situace: Kdo ručí za správnost?
Chystáte se absolvovat kolečko na úřadech a jako správný moderní občan se pokusíte předem na internetu zjistit, co vás čeká. Zabrousíte tedy na Portál veřejné správy (PVS) do sekce životní situace. Ty vám mají poradit, které doklady potřebujete k vyřízení své záležitosti, kde, s kým, kdy a co můžete řešit nebo podle kterých právních předpisů je třeba postupovat.
V roce 2005 se Životní situace na Portálu veřejné správy ČR umístily mezi nejlepšími projekty na Europe Awards for e-Government. Hodnotící komise označila Životní situace za zdařilého průvodce občana veřejnou správou. Nyní ministerstvo uvažuje o jejich zásadní „renovaci“, o jeho záměrech jsme informovali ve článku Revoluce na PVS: Životní situace skutečně ze života. Podle Evy Kubátové z MI to ale není tak, že by životní situace stárly. „Spíše se mění náš pohled na ně, na to, jak by měly občanům sloužit,“ vysvětluje Eva Kubátová.
Tentokrát nás zajímalo, kdo ručí za správnost a úplnost informací uvedených v popisu životní situace. Co když se vaše důkladná příprava obrátí vniveč, úřad po vás chce doklady, které v PVS uvedeny nejsou? Ministerstvo připouští, že stát se to může – na hlavní stránce sekce Životní situace radí občanovi, co má dělat, pokud daný postup „shledá nesrozumitelným, neúplným nebo dokonce nesprávným“. Můžete se bránit přímo na úřadě?
Jak se uvádí v nápovědě k Portálu veřejné správy, sekce Životní situace byla zpracována ve spolupráci s jednotlivými resorty, které jsou za příslušné části odpovědné. Orgán, který odpovídá za správnost životní situace je uveden v záhlaví mimo třicetibodovou osnovu životní situace. Naproti tomu osmý bod každé životní situace uvádí instituci, na které máte svou životní situaci řešit. Volnou živnost tedy budete ohlašovat na místně příslušném živnostenském úřadě (tato informace je ale pohříchu v bodě 7, bod 8 je pro běžného občana zcela matoucí), za správnost životní situace odpovídá, jak se doslova uvádí v příslušném popisu životní situace „Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR – odbor živností, sekce rozvoje podnikatelského prostředí a konkurenceschopnosti, tel.: 224 062 365“.
Jak už bylo řečeno, odpovědný orgán veřejné správy „vyčnívá“ mimo standardizovanou třicetibodovou strukturu každé životní situace, není propojen s Adresářem na PVS a kontaktní údaje jsou různě podrobné. Často je uveden odpovědný odbor, poštovní adresa úřadu, jen někdy telefonní číslo, jindy e-mail. V záhlaví životní situace Cestování se zvířaty v rámci Evropské unie je uvedeno, že za správnost odpovídá Státní veterinární správa České republiky. Bližší kontakt je uveden netypicky až v bodě 16, kde se píše: „Případný dotaz můžete zaslat na e-mailovou adresu Státní veterinární správy ČR e.podatelna@svscr.cz.“ Obsah záhlaví je pak ještě poměrně nelogicky zopakován nebo doplněn v bodě 25 „Za správnost návodu odpovídá útvar“.
Ať už jsou tedy kontakty na odpovědné instituce explicitní, či vyžadují větší pátrání, svou stížnost na nepřesnost či neúplnost životní situace, kterou se řídil, uplatní občan v naprosté většině případů na zcela jiné instituci, než kde svou agendu vyřizuje. Případná nespokojenost od něj tedy vyžaduje další aktivní vyhledání jiného úřadu.
Ministerstvo o životních situacích
1. Bod 25 versus záhlaví
Proč je informace uvedená v bodě 25 „Za správnost návodu odpovídá útvar“ zopakována v záhlaví každého návodu? Je to snad proto, že k bodu 25 se při studování návodu málokdo dostane, nebo snad vznikla potřeba uvést odpovědný útvar na samém začátku? Může se teoreticky obsah bodu 25 lišit od informace v záhlaví?
Informace uvedená mimo číselnou strukturu prvku životní situace je zde nad rámec informací poskytovaných podle 30 ti bodové tabulky. V bodě 25 má autor uvádět takovou informaci, ze které je patrné označení útvaru odpovědného správce popsaného řešení životní situace, s uvedením identifikace pracoviště. Obsahově by měly být obě informace ve shodě, ale mohou se lišit mírou uváděného detailu.
2. Zodpovídat neznamená ručit
Na úvodní stránce sekce Životní situace vyzýváte občany k tomu, aby se obrátili na helpdesk nebo na zodpovědný útvar, shledají-li některý z návodů „nesrozumitelný, neúplný nebo dokonce nesprávný“. V tom případě vlastně občan prokazuje veřejné správě službu tím, že jí napomáhá vylepšit její aplikaci a chová se tak velmi eticky ke svým spoluobčanům, kterým by mohl zmatečný návod způsobit potíže. Na druhou stranu pokud bude občanovi prostřednictvím návodu podána zavádějící informace, která mu může způsobit škodu (typicky ztráta na výdělku za zbytečně vynaložený čas), zřejmě neexistuje žádný institut ručení ze strany úřadu. Necítíte v tom určitý rozpor v přístupu k občanovi?
Předně bych rád poopravil výklad – "zodpovědný útvar" není totéž jako „odpovědný subjekt“. Je tím myšleno, že daný útvar má konkrétní agendu na starosti a nikoliv, že odpovídá za obsah stránek – odpovědnost nese správní orgán a jemu odpovídá vedoucí daného útvaru.
Skutečnost, že jsou občané vyzývání k tomu, aby se obrátili na helpdesk nebo na zodpovědný útvar, shledají-li některý z návodů „nesrozumitelný, neúplný nebo dokonce nesprávný", není z našeho pohledu pokusem o zbavení se odpovědnosti za obsah stránek, avšak pouze snaha o konstruktivní kooperaci státní správy s občany a občanů se státní správou, která by měla vést ke zkvalitnění služeb občanům a způsobu podávání relevantních informací.
(odpovědi Ministerstva na otázky serveru ISVS.CZ zprostředkoval Jan Ferenc z oddělení komunikace MI ČR)
Odpovědět na příspěvek