Zákon o e-governmentu: Pohled z druhé strany
Zástupci projektu eStát.cz v nedávné době představili návrh "zákona o elektronizaci některých úkonů v oblasti orgánů veřejné moci" (zákona o elektronickém úřadování). Ministerstvo informatiky text se zájmem prostudovalo, váží si aktivity týmu projektu eStát i toho, jakou důležitost opozice otázce reformy veřejné správy a podpory eGovernmentu přikládá, s návrhem zákona přesto v mnoha ohledech nesouhlasí. Stanovisko odborníků ministerstva vypracované na základě tříletých zkušeností se zaváděním elektronických nástrojů komunikace do fungování státní správy najdete v příloze.
Zákon o elektronizaci některých úkonů v oblasti orgánů veřejné moci
Návrh zákona (PDF, 1,26 MB) řeší především definici elektronického dokumentu coby protějšku listiny (tedy papírového dokumentu) a zavedení elektronické přepážky. Obojí má podle jeho autorů přispět ke zefektivnění veřejné správy a v podstatě obratem vyřešit veškeré současné problémy e-Governmentu v České republice.
Ověřená konverze
Jedním z institutů, který zákon navrhuje, je institut ověřené konverze obsahu dokumentu z listinné verze do elektronické podoby. Tento institut dosud nebyl použitelným způsobem definován a v tom je uvedený návrh cenný, je potřeba si ale položit otázku, zda je efektivní výkon veřejné správy skutečně závislý na pouhém nahrazení formy uchování předávané informace, a tudíž, zda je právě tento problém tím nejpalčivějším.
Zákon 227/2000Sb., o elektronickém podpisu výslovně stanovil, že písemnosti orgánů veřejné moci opatřené elektronickou značkou mají stejné účinky jako písemnosti vydané uvedenými orgány. Z definice písemného úkonu v občanském zákoníku je zřejmé, že za písemně učiněný úkon lze považovat i ten, který byl učiněn elektronicky. Návrh tedy upravuje pouze jistý dílčí výsek spočívající v autorizované konverzi z jedné písemné formy do druhé, což ovšem bez patřičného promítnutí do procesních předpisů a do vybavení úřadů nakonec povede jen k tomu, že občan do aktovky nevloží listiny, ale jiný nosič s daty tentokrát v elektronické podobě, a obtěžující povinnosti obcházet jednotlivé úřady ho tato novinka nezbaví.
S ohledem na podporu rozvoje e-Governmentu návrh zákona obsahuje některá výkladová ustanovení (např. §3), která ovšem vyvolávají často spíš nejistotu, neboť mohou vést k nesmyslnému výkladu některých zavedených a užívaných pojmů, například zakladatelská listina, sbírka listin.
Elektronická přepážka
Návrh ovšem nezůstává pouze u institutu ověřené konverze, ale snaží se také změnit komunikaci s orgány státní správy zavedením tzv. elektronické přepážky. Určitě souhlasíme s tím, že otázka bezproblémového doručování elektronických písemností je velmi důležitá a její vyřešení by mohlo zásadním přispět ke zlepšení práce veřejné správy. Bohužel v této oblasti návrh pouze jakoby naznačuje určitý směr, ale rozhodně předmětnou problematiku dostatečně neřeší.
Zavedení jednoho centrálního provozovatele poštovního serveru placeného z veřejných peněz a provozovaného jedním ministerstvem může vyvolávat mnohé otázky, např. zda budou mít subjekty disponující takovou schránkou možnost využívat ji i pro jiné činnosti než je komunikace s veřejnou správou třeba pro svoji obchodní komunikaci. V případě omezeného využití se naskýtá otázka, zda takto rozsáhlé řešení nebude při své jednoúčelnosti příliš drahé. Další zarážející skutečností je fakt, že návrh nezdůvodňuje, proč je zvoleno právě toto řešení a ne např. licencované provozování této služby.
Zvolené řešení je těžkopádné a vyžaduje ke svému fungování opět vyplňování dalších žádostí a hlášení na Ministerstvu vnitra, což ve svém důsledku povede pouze k nutnosti zajistit na uvedený projekt finanční prostředky ze státního rozpočtu a v souvislosti s tím patrně zároveň dojde k zavedení poplatkové povinnosti (neboť výdaje státního rozpočtu je třeba odpovídajícím způsobem pokrýt) bez poskytnutí adekvátní protislužby.
Rovněž proces přidělování schránek není návrhem zcela vyřešen, neboť předpokládá, že správci elektronické přepážky budou poskytovány určité zákonem stanovené údaje. Některé z těchto údajů však nevznikají ihned v okamžiku vzniku subjektu, ale jsou některým z nich přidělovány až následně. Navíc zůstává nevyřešenou otázkou, proč musí zmíněné údaje poskytovat uživatel schránky, když jsou všechny obsaženy ve státem vedených registrech.
Bezvýznamový identifikátor
Návrh předpokládá vydání prováděcích předpisů např. k bezvýznamovému identifikátoru (dále jen „BId“), přičemž stanoví, že tento BId se použije pro komunikaci s veřejnou správou. I v tomto případě chybí hlubší pohled na problematiku a především provázání na některý ze subjektových registrů, který by tyto identifikátory efektivně spravoval a umožňoval identifikaci prostřednictvím BId. V návrhu zůstává tato kapitola nedořešena s odkazem na řešení této problematiky vyhláškou. Již nyní je ovšem zřejmé, že povinnosti spojené s identifikací půjde uložit pouze zákonem, stejně tak pouze zákonem bude nutné řešit některé otázky spojené s ochranou osobních údajů a používáním identifikátoru.
Podání vůči orgánům veřejné moci a vztah k procesním předpisům
Zákon rovněž obsahuje úpravu podání vůči orgánům veřejné moci, bohužel není jasný vztah tohoto ustanovení k ostatním procesním předpisům, které upravují náležitosti podání. Tento nedostatek způsobí, že vzhledem ke vztahu speciality těchto procesních předpisů vůči navrhovanému zákonu se jím navrhovaná úprava nepoužije. Navrhovaný zákon rovněž nereflektuje skutečnost, že ne všechna podání musí být v současnosti podepsána uznávaným elektronickým podpisem např. žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Navíc návrh omezuje využití elektronické schránky tím, že vylučuje její využití v případech odesílání elektronicky nepodepsaných dat (tedy nepodepsaných kvalifikovanou formou elektronického podpisu), ač např. v případech dotazů podle z. 106/1999 Sb., by jejich použití mohlo přispět k zásadnímu zlepšení komunikace.
Vztah k zákonu o sdílení dat a registrech veřejné správy
V důvodové zprávě je vyslovena teze, že zákon o sdílení dat a registrech veřejné správy může být přijat až po řádné implementaci navrhovaného zákona. Toto tvrzení je ovšem zcela mylné. Pokud by tento zákon měl být pro občany přínosem, tak musí být zejména v některých svých částech (zejména elektronická přepážka) implementován ruku v ruce se zákony o registru obyvatel a zejména se zákonem o hospodářském registru, protože standardizací registrace ekonomických jednotek bude výrazně ulehčeno zřizování schránek a odpadne nutnost dalších zbytečných hlášení údajů a jejich změn. Na tomto místě stojí za to připomenout, že zákon počítá i s nikterak malými sankcemi za nedodržení ohlašovacích povinností.
Drobnější nedostatky návrhu
Zákon obsahuje vedle výše zmíněných koncepčních vad též celou řadu drobnějších nedostatků, které by byly snáze odstranitelné. Mezi tyto nedostatky patří například nutnost najít přesnější formulaci pro případy, v nichž mohou některé orgány veřejné moci provádět autorizovanou konverzi písemnosti (§ 4 odst. 3). Současná formulace vyvolává výkladové nejasnosti. Zcela bez respektu k právní úpravě uznávaného elektronického podpisu je pak koncipován institut elektronické legalizace. Ze zákona o elektronickém podpisu vyplývá, že je obtížné platně podepsat uznávaným podpisem někoho jiného, navíc z certifikátu je vždy patrné, čí podpis je použit, tudíž je zbytečné uznávání takového podpisu za vlastní. Na druhou stranu jsou zde další náležitosti právního úkonu, které nejsou výslovně zmíněny a u kterých by proces legalizace smysl měl např. náležitosti vůle. Z těchto důvodů je nutné tento institut dopracovat v uvedeném smyslu, tak aby docházelo k rozšiřování počtu úkonů, které lze činit elektronicky.
Závěrem
Z výše uvedeného hodnocení je možné učinit závěr, že ačkoliv je zákon představován jako zásadní krok ke skutečnému e-Governmentu, ve skutečnosti jím není. Samotné nahrazení listinného dokumentu datovou zprávou (právě tím je autorizovaná konverze) není řešením. K neefektivitě zákona přispívá také zvolená cesta, kdy jsou obecně aplikovány určité principy bez respektu ke zvláštním úpravám viz. §3 odst. 1 ve vztahu k běžně užívaným pojmům nebo zpřísnění formy podání. Bez skutečné revize procesů, kterou zákon v důvodové zprávě odmítá, přinese zákon z dlouhodobého hlediska víc zmatku než užitku.
Odpovědět na příspěvek