Patří úřední databáze všem?
Jaká je právní ochrana dat zpracovávaných v informačních systémech veřejné správy a jaká je možnost jejich dalšího publikování? Jsou data zpracovávaná v ISVS autorským dílem? Jak se k této problematice staví autorský zákon? Jak vybruslit z evidentního rozporu veřejného zájmu na volném nakládání s daty a zájmu pořizovatele databáze udržet ji pod svou výhradní kontrolou? Společně s právníky jsme hledali odpovědi na tyto otázky. Za demonstrativní příklad nám posloužily databáze provozované na Portálu veřejné správy.
Poskytujme informace – i z databází
Obecným zákonem, který umožňuje poskytovat informace vně veřejné správy je zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon stanoví také podmínky, za nichž lze poskytnutí informace odmítnout. Nejprve se pozastavíme nad možností odmítnutí poskytnout informace (v našem případě z databáze).
Neposkytnutí informace přichází v úvahu jen z důvodů stanovených v zákoně, například jestliže je informace utajovanou skutečností nebo obchodním tajemstvím. Taktéž informace o daňových poměrech osob, poplatcích osob, zdravotním pojištění, sociálním zabezpečení a dalších majetkových poměrech se neposkytují. Odlišný postup může stanovit zvláštní zákon.
Dále se podle tohoto zákona neposkytne informace, pokud
a) se vztahuje pouze k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu,
b) jde o novou informaci, která vznikla při přípravě rozhodnutí,
c) byla předána povinnému subjektu osobou, jíž takovouto povinnost zákon neukládá,
d) je zveřejňována ze zákona v pravidelných obdobích,
e) byla by tím porušena ochrana duševního vlastnictví stanovená zvláštním předpisem.
Právě možnost e) nejspíše jako jediná přichází v našem případě v úvahu. Podívejme se tedy, co o databázích a jejich ochraně říká právo duševního vlastnictví, především Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském a právech souvisejících, ve znění pozdějších předpisů.
Ne každá databáze je chráněné dílo
Než se pustíme do úvah o tom, zda lze databázi poskytnout, je třeba přísně odlišit technické pojetí databáze jako uspořádaného souboru dat od autorsko-právního přístupu. Může se stát, že z technického hlediska bychom neváhali konkrétní soubor dat nazvat databází, z hlediska právního to ale "chráněná" databáze být nemusí.
Autorský zákon v § 88 vymezuje pro své účely databázi jako soubor děl, údajů nebo jiných prvků systematicky nebo metodicky uspořádaných a hovoří o právech pořizovatele databáze k tomuto souboru.
Zákon ovšem dále stanoví, že se přiměřeně použijí ustanovení, která vyjímají z ochrany autorským zákonem tzv. úřední díla. Na úřední díla se pak autorský zákon a veškerá z něj vyplývající ochrana vůbec nevztahuje. Zjednodušeně řečeno nejsou chráněna a "patří všem". Demonstrativní výčet úředních děl vyjmenovává:
a) právní předpisy,
b) veřejné listiny,
c) veřejně přístupný rejstřík,
d) přípravnou úřední dokumentace,
e) návrhy úředních děl
f) a všechna jiná podobná díla, u nichž je veřejný zájem na vyloučení ochrany.
1. Databáze jako úřední dílo
Odborná literatura (viz například Kříž a kol.: Komentář k Autorskému zákonu) se přiklání k názoru, že pod pojem veřejně přístupný rejstřík spadají i databáze vedené v souladu s veřejnoprávními předpisy.
Při své činnosti se správní orgány řídí jak veřejnoprávními, tak i soukromoprávními předpisy, a to v závislosti na jejich konkrétní postavení a činnosti. Zde platí jednoduchá poučka: Postupuje-li se podle veřejnoprávní úpravy, jedná se o výkon veřejné správy, řídí-li se vztah soukromým právem (např. rekonstrukce budovy úřadu), nejedná se o výkon veřejné správy a tudíž tam těžko hledat veřejný zájem.
Portál veřejné správy byl zřízen a jeho činnost je definována veřejnoprávním předpisem – zákonem č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, ve znění zákona č. 517/2002 Sb.. Na této skutečnosti nic nemění ani to, že veřejná služba je v tomto případě uskutečňována soukromoprávními vztahy (mezi MIČR a jeho zaměstnanci a dodavateli).
Lze se tedy oprávněně domnívat, že naprostá většina databází na Portálu veřejné správy má povahu úředního díla a tudíž stojí mimo rámec ochrany autorským zákonem (právem pořizovatele databáze). Jejich poskytnutí k volnému nakládání tedy nic nebrání.
Veřejný zájem vs. práva autora
V praxi je pochopitelně situace vždy o něco složitější, než v při teoretickém posuzování problému. Nelze bez dalšího tvrdit, že podmínka veřejného zájmu na vyloučení z ochrany je splněna u všech předmětů autorského práva použitých k plnění úkolů orgánů veřejné správy.
Veřejný zájem je pojem neurčitý, je třeba ho vykládat a posuzovat vždy znovu v každém jednotlivém případě. Při tomto posuzování se střetnou dvě hlediska – veřejný zájem na vyloučení z ochrany a zájem (právo) autora (v našem případě pořizovatele databáze). Vždy je třeba pečlivě zvažovat, který zájem převáží.
Uveďme příklad. Mezi povinnosti ministerstva dopravy stanovené právním předpisem patří mimo jiné i preventivně působit v oblasti bezpečnosti silničního provozu. Tato povinnost pak může sama o sobě být oním veřejným zájmem na vynětí z ochrany. Výsledkem je, že všechna autorská díla, která jsou k tomuto účelu použita (reklamy, spoty, billboardy atd.), jsou vyňata z autorskoprávní ochrany. Není to nic jiného než legální vyvlastnění práv k duševnímu vlastnictví. Za takových podmínek si lze jen stěží představit, že by autoři takto "vyvlastňovaných" děl chtěli s orgány veřejné správy dále spolupracovat.
Pokud však zákon přímo stanoví, že určitý orgán má povinnost vytvořit či jinak získat k plnění svých úkolů, případně k využití občany přesně určenou a obsahově vymezenou databázi, bude to v naprosté většině případů znamenat, že se jedná o databázi, u níž je veřejný zájem na vyloučení z ochrany.
Na autorovi tentokrát nezáleží
Pro upřesnění dodejme, že taková databáze může být úředním dílem i v případě, že ji vytvořil soukromý subjekt (např. na zakázku). Zákon nespojuje úřední dílo s otázkou autorství (tedy kdo ho vytvořil), ale s otázkou, zda existuje či neexistuje veřejný zájem na vyloučení z ochrany autorského zákona.
Subjekt, který databázi vytvořil, by měl vždy od povinného orgánu dostat při zadání zakázky či při uzavírání autorského ujednání informace o tom, k čemu bude dílo využíváno a z jakých zdrojů vychází potřeba vytvoření této databáze.
Jak bylo ovšem řečeno již výše posuzování veřejného zájmu je vždy otázkou okolností konkrétního případu a není možné zastřít, že nebude vždy jednoduché rozhodnout, zda u daného předmětu práva autorského či příbuzného práva existuje veřejný zájem na vyloučení z ochrany, už s ohledem na to, že sám zákon zůstává v otázce kritérií takového rozhodování velmi obecný.
2. Databáze, které nejsou úředním dílem
V případech, kde databáze není úředním dílem (chybí veřejný zájem na tom, aby byla databáze z ochrany vyloučena), je poskytnutí databáze k volnému nakládání veřejnosti v zásadě možné, pokud není v rozporu s právem pořizovatele databáze, které je chráněno autorským zákonem. Při poskytování databáze je třeba hledět také na to, zda nejsou porušována práva třetích osob k jejich duševnímu vlastnictví. Hypotetickým příkladem může být volné poskytování databáze filmů, kterým by byla poškozena práva autorů těchto filmů, kteří hrají roli třetí osoby.
Snad se nám v tomto článku podařilo alespoň částečně složitou problematiku práv k databázím osvětlit. K lepší orientaci můžete využít například následující odkazy:
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES o právní ochraně databází
Adresář na Portálu veřejné správy
Legislativa na Portálu veřejné správy
Autorský zákon s vysvětlivkami na Wikipedii
Odpovědět na příspěvek