Novela zákonů č. 365/2000 Sb. a č. 300/2008 Sb.
Poslanci mají konečně na stole návrh zákona, kterým se mění zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Navrhuje se v něm rozšířit stávající počet kontaktních míst přístupové rozhraní veřejné správy Czech POINT o banky a stavebné spořitelny. Ty by měly získávat autorizaci od Ministerstva vnitra na základě žádosti a splnění věcných, personálních, technických, bezpečnostních a organizačních podmínek. Tato autorizace by se měla vydávat na dobu pěti let a bude zpoplatněna částkou 2 miliony korun ročně, přičemž autorizace pro daný subjekt nebude mít omezení v počtu provozovaných kontaktních míst. Dále se navrhuje upravit přístupové rozhraní informačního systému datových schránek tak, aby mohlo sloužit také pro správu vazeb mezi datovými schránkami a individuálními uživatelskými účty internetových služeb, jako je např. internetové bankovnictví a obchodování či správa klientských účtů u telekomunikačních operátorů. Za přístup do datové schránky prostřednictvím individuálního účtu by poskytovatel zaplatil 100 korun ročně za každý účet, u kterého byla tato možnost využita. Navrhované změny by měly občanům i podnikatelům zjednodušit kontakt s některými službami veřejné správy a zvýšit uživatelský komfort a hlavně důvěru v systém datových schránek. Zároveň by se tato nová spolupráce veřejného a soukromého sektoru mohla výrazně projevit na rozšiřování a zkvalitňování služeb eGovernmentu, což by Českou republiku posunulo také blíže standardům a trendům běžným v jiných zemích Evropské unie. Za problematický a nesystémový se ovšem považuje krok zachovat odlišný režim pro Českou poštu a Hospodářskou komoru. Ti totiž státu zmíněný poplatek 2 miliony korun ročně odvádět nemusí, přestože jim provoz kontaktních míst Czech POINTu přináší nemalé zisky. Jde sice o státní podniky, řadí se ale mezi subjekty soukromého práva. Dostávají se tak oproti bankám do zvýhodněného postavení, což by mohlo být posouzeno jako nerovné podmínky v hospodářské soutěži. Bylo by také na místě zvážit, zda by se okruh subjektů, kterým bude umožněno získávat autorizaci, nemělo rozšířit také na pojišťovny a s ohledem na budoucí liberalizaci trhu poštovních služeb také na všechny držitele poštovní licence. Zároveň z novely jasně nevyplývá, zda poplatek za využívání přístupového rozhraní, které mají povinně odvádět státu poskytovatelé internetových služeb, zaplatí jen soukromoprávní poskytovatelé nebo zda se toto nařízení bude týkat i orgánů veřejné moci, které poskytují eGovernment aplikace. V takovém případě by se totiž jednalo o nesystémové přelévání veřejných prostředků.
Odpovědět na příspěvek