Metropolitní sítě – ano, ale jak?
Rozhodl jsem se napsat krátké pojednání o metropolitních sítích (dále MS), protože její budování v poslední době nabízí několik firem a to včetně pomoci získání prostředků z fondů Evropské unie.
Hned úvodem bych chtěl říct, že všechny firmy nabízejí v zásadě to samé, ale určité drobné rozdíly mezi nimi však jsou.
Zaměření nabízejících firem má dvě části:
1) dodávka know – how a technologie,
2) poskytnutí služeb při získání již zmiňovaných dotací.
Zmiňují se i o tom, že samozřejmě zařídí rozjezd a vše, co je k tomu potřeba. Tyto aspekty jsou zcela určitě hodně důležité, ale i přes to všechno je vidím nedostatečné pro to, aby celý projekt měl smysl a dostál to, co je v jeho názvu zásadní – metropolitní síť. Rozumím tím počítačovou síť definované oblasti za účelem sdílení dat jakékoliv formy, určené pro skupinu lidí, která je potřebuje pro dostatečnou informovanost ve svém prostředí a pro rozvoj vlastní osobnosti.
Z mého pohledu (informatika) vidím celý projekt v několika otázkách, na které musím znát odpovědi, když se chci do projektu pustit:
1) Komu je MS určena a jaké má cíle?
2) Kdo je garantem MS?
3) Kdo je správcem MS?
4) Jak reálně posoudit potřeby budování MS?
5) Posouzení finanční a investiční náročnosti.
6) Co se musí udělat proto, aby MS žila svým vlastním životem?
1) Komu je metropolitní síť určena a jaké jsou její cíle?
Odpověď je zdánlivě jednoduchá a vyplývá již z vlastního názvu. Je určena zejména občanům, případně návštěvníkům určité lokality, v našem případě města. Optická nebo bezdrátová síť vybudovaná po celém městě má bezpochyby široké uplatnění.
Použiji reklamní slogany všech firem a zdůrazním kamerové systémy, informační kiosky, podávání žádostí na úřady přes internet v budovách veřejné správy, blokace termínů k vyřízení žádostí, městské informační systémy, transparentnost zacházení z veřejnými prostředky, videokonference a další a další výhody dnešní doby.
Paleta elektronických služeb může být opravdu široká a může končit i tím, že občan města je připojen na relativně levnější internet, než mu nabízí komerční firmy. Dá se konstatovat, že technologicky nastala doba, že elektronický občan může reálně existovat.
2) Kdo je garantem projektu metropolitní sítě?
Realistický pohled říká, že to musí být město. Ne, že by se jím nemohl stát jiný, komerční, subjekt. Úloha města je zde nezastupitelná z několika pohledů. Jako veřejná instituce má největší důvěru všech případných partnerů, svým způsobem dává i politické záruky a má nejlepší předpoklady k získání dotace a případného pokrytí z vlastních zdrojů.
Většina zařízení by byla umístěna na městských pozemcích nebo budovách a to je také důležitý faktor, protože vylučuje zvyšování nákladů pro zájem, kde hraje městská radnice klíčovou roli.
3) Kdo je správcem metropolitní sítě?
Zde nastávají menší třecí plochy. Část zainteresovaných se domnívá, že by to mělo být město, reprezentované městským úřadem a jeho odborem (nebo oddělením) informatiky. Druhá část se domnívá, že by měl být vytvořen prostor pro komerční subjekt. Jako vedoucí oddělení IT se kloním ke druhé skupině a to z prostých důvodů. Úkoly, které jsou kladeny na naše oddělení (3 lidi) jsou tak rozsáhlé, že z časových důvodů nelze tento projekt zvládnout.
Celý projekt je o soustavném hledání partnerů, vhodných forem komunikace, nacházení společných platforem a zájmů. Vyžaduje proto pracovníky, kteří se budou zabývat jenom tím. V reálných podmínkách městského úřadu se mi to jeví jako nemožné, protože postavení informatika není (bohužel) nedotčené. To znamená, že případné drobné závady a havarijní stavy běžného provozu úřadu zachraňuje ten, kdo je momentálně nejrychleji k dispozici. Tedy i případný pracovník určen pro metropolitní síť.
Dále se domnívám, že město jako subjekt není v postavení svých informatiků obchodně tak zdatné, aby dokázalo metropolitní síť a její služby dostatečně kvalitně prodávat. To je práce pro obchodní profesionály a takovou persónou město (v osobě informatiků) jen málokde disponuje. Můj názor je takový, že když by došlo na budování metropolitní sítě, tak by jí mělo město zainvestovat a dát do pronájmu nebo pověřit správou komerční subjekt. Možná se mýlím, ale to je cílem tohoto článku, abych vyvolal diskusi o tom, jaké jsou vaše názory.
4) Jak reálně posoudit potřeby budování MS?
Před tím, než se projekt zahájí, je zcela nezbytné, aby mu předcházel rozbor stávajícího stavu a analýza cílů. Takový projekt musí obsahovat seznam možných služeb, jejich reálnou časovou dosažitelnost a finanční zatížení, seznam partnerů a jejich podíl na projektu.
Pořád se domnívám, že účast městského úřadu jako představitele samosprávy a v některých případech přenesené působnosti státní správy, není dostatečná pro budování metropolitní sítě. Postrádám zde spoluúčast subjektů, které zastupují v různých podobách stát. Myslím tím takové úřady a instituce jako je katastrální úřad, pozemkový úřad, pozemkový fond, finanční úřad, státní správu sociálního zabezpečení a další instituce.
Druhou důležitou skupinou jsou z mého pohledu subjekty, které se značnou měrou podílí na chodu města. Jsou to zejména správci dopravních a inženýrských sítí, klíčové podniky, složky integrovaného záchranného systému, školy všech stupňů, vědecké ústavy.
Otázka zní: budou se takové subjekty obsahově a finančně podílet na budování metropolitní sítě? Protože jsem pár úvodních jednání absolvoval, tak odpovím za ně: spíš ne. Není to součástí jejich strategických plánů, nemají na to prostředky a je to pro ně neefektivní. Jak má město budovat jakousi globální síť, když nemá partnery?
5) Posouzení finanční a investiční náročnosti
Jedná se o těžce zodpověditelnou otázku, protože vyplývá z toho, co si od projektu slibujete. Maximalistický projekt, se snahou zapojit všechny subjekty vyjmenované v předešlém odstavci a jejich případnou spoluúčast, by dával určité šance na to, aby byl projekt posouzen s dostatečnou finanční i časovou přesností a současně by dával větší záruky na kvalitu výsledků.
V reálném světě se musíme omezit na to, že když město rozkope nějakou ulici a dělá rekonstrukci sítí, tak tam přiloží i jeden optický kabel (nebo alespoň prázdnou trubku). Tímto způsobem vybudujeme metropolitní síť za 30 let. Řešením jsou bezdrátové technologie, na které lze získat dotaci z fondů EU. Dotace jsou určené na budování, nikoliv na provoz.
Dotáhnout připravený projekt k vytoužené dotaci je možné jenom za předpokladu, že se síť nebo alespoň její část, uvede do reálného provozu. Na provoz už žádné dotace nedostanete a budete ho hradit z rozpočtu města. Proto je nutné vědět, kdo a jak se na projektu bude podílet a mít s ním uzavřené smluvní vztahy dříve, než se poprvé kopne nebo postaví první anténa.
6) Co se musí udělat proto, aby metropolitní síť žila svým vlastním životem?
Stručně shrnuto:
- napsat a prosadit kvalitní projekt u představitelů města,
- sehnat partnery, podepsat smlouvy o spolupráci,
- sehnat správce – komerční firmu, která bude mít dostatečného obchodního ducha,
- požádat o dotaci a mít dostatečný finanční obnos i z vlastních zdrojů na pořízení i provoz metropolitní sítě,
- vytvořit TMMS (team městské metropolitní sítě), která by vedla a rozhodovala o zásadních krocích projektu,
- stanovit časový harmonogram,
- určit priority rozvoje.
Závěr
V závěru bych chtěl říci, že nejsem odpůrcem metropolitních sítí a že jejich význam z globálního hlediska naprosto chápu. Žádná z firem, které mne navštívily, mi nebyla schopna odpovědět na otázky konkrétní spolupráce s jinými subjekty a žádná mi nedávala záruky, že projekt nebude jenom dalším informačním plácnutím do vody z veřejných peněz.
Budovat metropolitní síť je pro mne velká výzva, ale nechci tímto pojmem nazývat malé a dílčí projektíky, které nenaplní své poslání. Zajímají mne Vaše zkušenosti a názory. Třeba mne přesvědčí o tom, že cíle a možnosti jsou úplně jiné a že je nutné budovat tzv. „metropolitní sítě“, i když to opravdové metropolitní sítě, podle mne, zatím nejsou.
Odpovědět na příspěvek