8. Led. 2014

ICT projekty aneb selský rozum vs. legislativa – 1. díl

Poslední léta se rozvoj eGovernmentu i realizace jeho projektů téměř zastavily.

Podrobně tento stav vysvětluje Jiří Peterka v článku Český eGovernment v roce 2013: konce velkých projektů, zpomalení a ztráta dechu.

Náš stručný výtah z tohoto článku najdete v článku eGovernment v roce 2013.

Příčiny této stagnace jsou:

Naprosto zkorumpované prostředí v oblasti významných ICT zakázek, kdy nejde ani tak o dosažení cílů a řešení problémů, ale spíše o to, kdo, co a jak dodá a kolik z toho kdo bude mít.
Nejednoznačná a složitá legislativa v oblasti veřejných zakázek a autorských práv.
Nepochopení ze strany vlády toho, že eGovernment je, po reformě veřejné správy, reformy veřejných financí a reformy právního prostředí, čtvrtá nejvýznamnější oblast.
Neschopnost veřejné správy manažersky a efektivně řídit ICT projekty.
Většina kvalitních a poctivých tvůrců ICT řešení rezignovala a tomuto stavu se přizpůsobila.

Současná koalice se v koaličním programu věnuje pouze korupčnímu prostředí a auditu významných ICT zakázek. Bohužel v oblasti eGovernmentu nenastiňuje žádné vize, cíle nebo řešení. Doufejme, že programové prohlášení vlády bude vize a cíle obsahovat.

V tomto seriálu se pokusíme postupně popsat všechny významné ICT projekty z minulých let a současnosti.

V čem je největší problém?

Zákon o veřejných zakázkách není ideální a určitě jen tak nebude.

Pokud chcete pořídit opravdu nejlepší ICT řešení, měli byste to učinit formou veřejné zakázky.

A velký problém totiž je, napsat veřejnou zakázku na ICT řešení tak, aby bylo vybráno opravdu nejlepší ICT řešení. To znamená, že je nutné definovat empirická a spravedlivá hodnotící kritéria tak, aby bylo vítězné řešení současně přijatelné v poměru „cena/výkon“.

To také znamená nepřikládat ceně takovou váhu, která jí nepatří a nesnažit se „za každou cenu vysoutěžit nejlevnější řešení“. 😉 Něco určitě bude na citátu „Nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci.“

Bohužel například nikdy nezměříte u softwarových aplikací uživatelskou přívětivost.

Je přece lepší si více připlatit, aby uživatelé byli spokojeni a software se jim snadno ovládal a líbil, než mít levný software a nespokojené uživatele, kteří software neradi a neefektivně používají.

Je levnější provozovat stávající systém nebo přejít na jiný?

To nikdy nebudete vědět úplně přesně. Jen velmi těžko dopředu naplánujete náklady na přechod z jednoho komplexního řešení na zcela jiné.

Většinou se objeví něco, co věci více či méně zkomplikuje a prodraží, a ani při nejlepší snaze to nikdy předem nenaplánujete a nezanalyzujete, abyste se tomu vyhnuli.

Když máte štěstí, je to méně, když máte smůlu, je to více.

Jediná možnost je pokusit se rozumně ošetřit tyto možné případy s dodavatelem ve smlouvě tak, aby dodavatel podobnou situaci nezneužíval a tzv. se na tom nenapakoval.

V případě, že Vaše stávající komplexní řešení je velmi neuspokojivé, funguje s problémy a výpadky a nepokrývá vše, co potřebujete a tak, jak potřebujete, pak si přece jistě rádi připlatíte za dražší řešení, než abyste levně udržovali stávající.

Jak to řešit z pohledu legislativy?

V případě, že pořizujete zcela nový systém na agendy, které jste dosud neměli vůbec, nebo měli jen z malé části automatizovány, pak se rozhodně vyplatí udělat veřejnou zakázku více zájemcům.

V případě, že máte několik let ověřené, spolehlivé, kvalitní a funkční řešení a z jakýchkoli důvodů potřebujete udělat upgrade nebo prodloužit smlouvu na jeho provoz a na trhu prokazatelně neexistuje ověřené, stejně spolehlivé, kvalitní a funkční řešení, pak je jasné, že výměna stávajícího systému se vám několikanásobně prodraží a můžete proto využít tzv. JŘBU (jednací řízení bez uveřejnění).

Proč je stále tolik problémů s ICT zakázkami?

Z důvodů, které zmiňujeme výše. Důvodem je:

Nejednoznačná legislativa v oblasti veřejných zakázek a autorských práv.
Problematika ICT řešení je jednou z nejsložitějších oblastí vůbec, v mnoha případech se ani nedají ICT řešení mezi sebou empiricky a poctivě porovnat.
Nejnižší cena rozhodně není tím nejlepším a nejdůležitějším kritériem hodnocení.

Včera dostalo Ministerstvo zemědělství ČR rekordní pokutu od finančního úřadu ve výši přesahující 535 milionu korun za chyby ve výběrových řízeních na nákup a provoz informačních technologií z let 2005 až 2011.

Co kdyby třeba úřady veřejné správy nebyly líné a pokusily se , i přes komplikovanost nejednoznačné legislativy a složitost samotných ICT řešení, veřejné zakázky pořádně připravit? Nebo je v tom něco jiného?

Nešly by řešit projekty a třeba i pracně, ale správně vypsat soutěže na MVČR pro registr vozidel, na MPSV pro nový systém na výplatu dávek, na MHMP pro Jednotný ekonomický systém celého Hlavního města Prahy tak, aby všechny tyto soutěže:

dostály bezesporu a bezpochyby znění stávajícího zákona o veřejných zakázkách
a stanovily taková kritéria hodnocení, aby žádné jiné uchazeče předem nediskriminovaly?

A tím by bylo koneckonců ověřeno, že nikdo lepší ani levnější na trhu v současné době prokazatelně neexistuje, nebo nemá o danou zakázku zájem?

Soutěž pak přece snadno vyhraje ten, kdo to už několik let dělá a dělá to dobře!

Ale důležité je v nových cenových podmínkách smluvně ohlídat ceny tak, aby stávající dodavatel nezneužíval svého monopolního postavení.

Určitě to není jednoduché takovou soutěž napsat, ale pokud si budou úřady veřejné správy chtít zjednodušovat práci při realizaci projektů a zadávání veřejných zakázek, pak jiný státní úřad (NKÚ, ÚOHS, Finanční úřad) bude mít práci navíc a třeba bude muset udělovat pokutu.

Kvůli špatně udělaným zakázkám pak přece musí jiná část státu všechno pracně kontrolovat a dávat sama sobě – jiné složce státu – pokutu. V rámci jednoho státního rozpočtu se pak pracně převádí finanční prostředky z jedné kapitoly do druhé.

Závěrem

Pokud nová vláda nebude mít rozvoj eGovernmentu jako prioritu, ale její prioritou bude hlavně audit dříve realizovaných veřejných zakázek a projektů, těžko se nějakého rozvoje eGovernmentu dočkáme.

Pokud budeme v současné situaci více používat selský rozum a při troše snahy využijeme stávající, byť špatnou legislativu k dosažení svých cílů, můžeme se dostat mnohem dál.

V příštím díle se podíváme na to, jak při realizaci velkého projektu a upgradu ověřeného a komplexního ICT řešení umí úřady v praxi šetřit: