Elektronický podpis – využití certifikátu (24. díl)
Zatímco v minulých dílech seriálu jsme se věnovali teoretické stránce fungování elektronického podpisu, různých druhů šifrování a možnosti jejich využití, dnes se zaměříme na praktické fungování elektronického podpisu.
V článku o asymetrickém šifrování jsme se seznámili s dvěma druhy resp. párem klíčů. Zatímco soukromý klíč je ve výhradním držení podepisující osoby a je jí chráněn, veřejný klíč je volně k dispozici všem, kteří potřebují ověřit platnost podpisu vytvořeného klíčem soukromým. To však neznamená, že by neměl být nikterak chráněn.
Dále je třeba, aby byl veřejný klíč ověřující osobě doručen spolehlivým způsobem, což může být problém, jestliže takováto komunikace probíhá v nezabezpečené síti, nezabezpečeným kanálem. Tento problém se řeší pomocí certifikátů.
Certifikát – (certificate)
Certifikát je datová zpráva, která je vydána poskytovatelem certifikačních služeb, spojuje data pro ověřování elektronických podpisů s podepisující osobou a umožňuje ověřit její identitu, nebo spojuje data pro ověřování elektronických značek s označující osobou a umožňuje ověřit její identitu. (zdroj: Zákon o elektronickém podpisu §2, písm. k)
Certifikát je v podstatě také podpis a to podpis vytvořený pomocí soukromého klíče některé certifikační autority. Tímto podpisem certifikační autority se podepisují veřejné klíče osob, které jsou s touto certifikační autoritou spojeny.
Kromě ověření pravosti veřejného klíče jsou zde i informace o identifikačních údajích podepsané osoby, jedinečné sériové číslo certifikátu, dobu platnosti certifikátu, identifikaci vydavatele certifikátu a další údaje. Certifikáty v podstatě spojují konkrétního člověka s jeho klíčem.
Certifikační autorita – (certification authority)
Certifikační autorita je: „Nezávislý subjekt, který potvrzuje pravost ověření totožnosti majitele soukromého a veřejného klíče. Svým podpisem na certifikátu certifikační autorita potvrzuje, že ověřila údaje uvedené v certifikátu.“ (zdroj: caczechia.cz)
Certifikační autority jsou poskytovatelé certifikačních služeb, kteří se dělí na:
- Poskytovatele, kteří vydávají certifikáty
Poskytovatel certifikačních služeb
„Fyzická osoba, právnická osoba nebo organizační složka státu, která vydává certifikáty a vede jejich evidenci, případně poskytuje další služby spojené s elektronickými podpisy.“ (zdroj: Zákon o elektronickém podpisu §2 , písm. h.) - Poskytovatele, kteří vydávají kvalifikované certifikáty.
Kvalifikovaný poskytovatel certifikačních služeb
„Poskytovatel certifikačních služeb, který vydává kvalifikované certifikáty nebo kvalifikované systémové certifikáty nebo kvalifikovaná časová razítka nebo prostředky pro bezpečné vytváření elektronických podpisů a splnil ohlašovací povinnost podle § 6 zákona o elektronickém podpisu.“ (zdroj: Zákon o elektronickém podpisu §2 , písm. i.) - Na akreditované poskytovatele.
Akreditovaný poskytovatel certifikačních služeb
„Poskytovatel certifikačních služeb, jemuž byla udělena akreditace podle zákona o elektronickém podpisu.“ (zdroj: Zákon o elektronickém podpisu §2 , písm. j.)
Vystavit certifikát může ale v podstatě kdokoliv, proto je vhodné využít služeb některé přiměřeně důvěryhodné certifikační autority. Pro některé úkony jsou přímo zákonem vymezeny takzvaní akreditovaní poskytovatelé certifikačních služeb, jejichž certifikáty lze použít pro podepsání zprávy například při komunikaci s finančním úřadem.
Kvalifikovaný certifikát – (Qualified certificate)
Kvalifikovaný certifikát je certifikát, který má náležitosti podle § 12 zákona o elektronickém podpisu a byl vydán kvalifikovaným poskytovatelem certifikačních služeb, kvalifikovaným systémovým certifikátem certifikát, který má náležitosti podle § 12a a byl vydán kvalifikovaným poskytovatelem certifikačních služeb. (zdroj: Zákon o elektronickém podpisu §2, písm. l a m)
„Podle zákona o elektronickém podpisu se mohou poskytovatelé rozhodnout, že požádají Ministerstvo informatiky o udělení akreditace. Získání akreditace však není podmínkou pro poskytování certifikačních služeb. Kvalifikované certifikáty vydané akreditovanými poskytovateli jsou vyžadovány v oblasti veřejné moci – viz § 11 zákona o elektronickém podpisu.“ (zdroj: VONDRUŠKA, Pavel a kol.: Elektronický podpis. Olomouc, Nakladatelství Anag, 2002)
Akreditace – (accerditation)
Akreditace je osvědčení, že poskytovatel certifikačních služeb splňuje podmínky stanovené zákonem o elektronickém podpisu pro výkon činnosti akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb (zdroj: Zákon o elektronickém podpisu §2, písm. z)
Dále existují takzvané kořenové certifikáty, které stojí v hierarchické struktuře na samotném vrcholu. Jestliže máme přiměřenou důvěru v kořenový certifikát, pak můžeme důvěřovat i nižším vrstvám této struktury. Seznam kořenových certifikátů a jejich veřejné klíče jsou umístěny například přímo v emailových klientech, které tak mohou přímo ověřovat pravost certifikátů.
Tato osvědčení o akreditaci vydávalo v České republice Ministerstvo informatiky (před zřízením Ministerstva informatiky Úřad pro ochranu osobních informací), před jeho vznikem je vydával Úřad pro ochranu osobních údajů.
V současné době mají v České republice tuto akreditaci:
- První certifikační autorita, a. s.,
identifikační číslo 26 43 93 95,
od 18. 3. 2002 – kvalifikované certifikáty
od 1. 2. 2006 – kvalifikované systémové certifikáty a kvalifikovaná časová razítka (zdroj: www.ica.cz) - Česká pošta, s. p.,
identifikační číslo 47 11 49 83,
od 3. 8. 2005 – kvalifikované certifikáty, systémové certifikáty a kvalifikovaná časová razítka (zdroj: qca.postsignum.cz/) - eIdentity a. s.,
identifikační číslo 27 11 24 89,
od 27. 9. 2005 – kvalifikované certifikáty a kvalifikované systémové certifikáty (zdroj: www.micr.cz)
Podle směrnice EU není takováto akreditace pro členské státy povinná, ale je doporučeno ji využít jednotlivými státy v tom případě, že chce stát regulovat poskytování certifikačních služeb.
Nejvyšším stupněm bezpečnosti je tedy elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu od akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb. V České republice lze s takovýmto podpisem například podepisovat zprávy v komunikaci s finančním úřadem.
Díly seriálu:
Elektronický doklad v účetnictví – Podpis (1. díl)
Elektronický doklad v účetnictví – Vlastnoruční podpis (2. díl)
Elektronický doklad v účetnictví – Elektronický podpis (3. díl)
Požadavky kladené na elektronický podpis (4. díl)
Druhy elektronických podpisů (5. díl)
Náležitosti účetního dokladu (7. díl)
Co vše skrývá dokument v elektronické podobě (8. díl)
Elektronický podpis a informace v něm obsažené (9. díl)
Elektronická komunikace organizace (10. díl)
Možnosti elektronické komunikace organizace (11. díl)
Efektivní elektronická komunikace – to je EDI (12. díl)
Šifrování – kryptografické základy digitálního podpisu (14. díl)
Význam šifrování a jeho typy (15. díl)
Symetrické šifrovací algoritmy (16. díl)
Šifrování – k čemu slouží a jak ho využít (17. díl)
Ověření identity a elektronický podpis (18. díl)
Asymetrické šifrování a jeho praktické využití (19. díl)
Hybridní šifrovací algoritmy (20. díl)
Hashovací funkce a jejich využití ve spojení s elektronickým podpisem (21. díl)
Vlastnosti hashovacích funkcí (22. díl)
Použitelnost hashovacích funkcí v praxi (23. díl)
Elektronický podpis – využití certifikátu (24. díl)
Kolize hashovacích funkci a narozeninový paradox (25. díl)
Certifikát elektronického podpisu – co ještě potřebujete vědět (26. díl)
Související právní normy:
Nařízení vlády č. 304/2001Sb., kterým se provádí zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů
Nařízení vlády č.495/2004 Sb, kterým se provádí zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů
Novela zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu
Směrnice 1999/93/EC Evropského parlamentu a Rady Evropské unie o zásadách Společenství pro elektronické podpisy (Directive 1999/93/EC (Community framework for electronic signatures))
Vyhláška č. 496/2004 Sb., o elektronických podatelnách
Vyhláška č. 378/2006 Sb. – Kryptografické algoritmy a jejich parametry
Zákon č. 81/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Zákon č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích
Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu
Zákon č. 440/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů
Zdroje:
- VONDRUŠKA, Pavel: Aplikace zákona o elektronickém podpisu, DMS 5/2006.
- VONDRUŠKA, Pavel a kol.: Elektronický podpis. Olomouc, Nakladatelství Anag, 2002. ISBN 80-7263-125-X
- E-zine Crypto-World, ročníky 2000-2007
- www.ica.cz
- qca.postsignum.cz
- www.micr.cz
Odpovědět na příspěvek