E-podpis – očekávání a skutečnost (1. díl)
Zlomovým okamžikem pro e-podpis byl rok 2000. Tehdy došlo k přijetí zákona
č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu. Do té doby bylo možné veškeré důležité záležitosti možno podepisovat pouze klasickým způsobem. Od data působnosti výše zmíněného zákona je elektronický podpis svou vahou a průkazní hodnotou postaven na roveň klasickému podpisu a je jím tak možno podepisovat veškeré dokumenty.
Pravděpodobně největším problémem, který byl odpůrci elektronickému podpisu vytýkán byla jeho neověřitelnost. Vytvořen byl tedy takzvaný digitální podpis, vzniklý spojením kryptografické transformace z elektronické zprávy nebo datového souboru a soukromého klíče podepisujícího subjektu.
Certifikát je pojmem, kolem kterého se problematika e-podpisu točí. Certifikáty lze rozdělit na serverové (jsou určené pro bezpečnou komunikaci uživatelů se serverem, kde se pomocí certifikátu a SSL chrání důležitá data návštěvníků serveru) a personální – osobní.
Zatímco serverové certifikáty lze využít zejména v souvislosti s elektronickým obchodem, osobní mají daleko větší šíři záběru. Kromě uzavírání smluv, e-komerce, k podání daňových přiznání také v bankovnictví, kde je v současné době ve spojení s e-bankingem elektronický podpis využíván nejvíce.
E-podpis sice primárně slouží k ověření identity odesílatele, ale posloužit může i adresátovi, který za použití veřejného klíče odesílatele zašifruje zprávu či dokument. Takto zpět odeslaná zpráva bude moci být rozšifrován pouze za pomoci soukromého klíče původního odesílatele. Je tím zajištěno přístup k zaslané zprávě pouze určenou osobou. K získání certifikátu je v současnosti možno využít monopolního poskytovatele, kterým je První certifikační autorita a.s. (kontakt na webu Ministerstva informatiky).
Tolik k povrchní teorii.
Až do druhé poloviny roku 2001 se ovšem elektronický podpis ve styku s úřady používat nemohl. To se stalo až po stanovení závazných pravidel prováděcím předpisem. Jak vypadá situace kolem elektronického podpisu dnes, čtyři roky po podpisu zákona č. 227/2000 Sb.?
Máme za sebou celkem tři novely zmíněného zákona. V květnu letošního roku požádala Česká pošta Ministerstvo informatiky o akreditaci k poskytování certifikátů. Dosud je však na webu MIČR uveden jako monopolní poskytovatel stále jen I. CA.
Jak to vypadá s používáním elektronického podpisu v praxi? Popravdě řečeno – čekalo se víc. Zatím se za certifikaci s roční platností platí 752 Kč. Právě cena může být jedním z faktorů, proč dosud o certifikát požádalo méně lidí, než se čekalo. Poskytnutím akreditace České poště a dalším případným zájemcům se dá očekávat konkurenční snížení ceny.
Zdaleka nejvyšší počet majitelů certifikovaných elektronických podpisů se rekrutuje z řad podnikatelů. Hlavně díky tomu, že již nyní je možno elektronicky podávat přiznání k DPH, silniční dani nebo dani z nemovitostí. Meziročně dochází i velice znatelnému nárůstu daňových přiznání k DPH. Jen ze leden letošního roku bylo podáno 1 111 přiznání.
V porovnání s loňským rokem jde o stejné množství jako v roce 2003 za čtyři měsíce.
Je neoddiskutovatelné, že používání e-podpisu vzrůstá. Příčinou, proč nedochází k ještě masivnějšímu šíření je kromě ceny certifikátu i nedůvěra k samé podstatě e-podpisu a tolik zmiňovaná poměrně nízká počítačová gramotnost. Ovšem „chyba“ není jen na straně samotných uživatelů. Mínusem je i počet přístupných agend. I zde se však blýská na lepší časy. Česká správa sociálního zabezpečení plánuje v budoucnu vybírat přes portál veřejné správy 5,5 až 7 milionů evidenčních listů důchodového pojištění ročně a Ministerstvo informatiky připravuje možnost podávat přiznání k dani z příjmů fyzických a právnických osob. Dalším pozitivním krokem Ministerstva financí je i vybavení obecních úřadů a městských částí elektronickým podpisem zdarma. Dalším vstřícným návrhem Ministerstva je návrh zákona o osvobození elektronické agendy od správních poplatků do 2000 Kč za úkon. Po vstupu zákona v platnost by bylo možno ušetřit na poplatcích za agendy, které je možno kompletně vyřídit elektronickou cestou. Jde například o odhlášení změny místa trvalého pobytu, žádost o vydání výpisu z rejstříku trestů nebo žádost o vydání výpisu z katastru nemovitostí.
Budoucnost elektronického podpisu je vcelku jasná. Nejde o slepou uličku či utopistický záměr, ale o zcela konkrétní proces, který i přes nesnáze a pomalejší růst již začíná zapouštět své kořeny. Při správném fungování a používání elektronických agend lze mimo úspory času dosáhnout i hmatatelných finančních výhod. Pokud si někdo nelibuje v lidových zábavách postávání ve frontě, plusem je i možnost soukromí při vyřizování potřebných dokumentů a nezávislost na otevíracích dobách institucí.
Otázkou tak již není, zda-li je používání e-podpisu správné či nikoli, ale kdy dosáhne tak masového rozšíření, že ho budeme považovat za naprosto všední součást komunikace s veřejnou správou.
Odpovědět na příspěvek