Datové schránky už i na Slovensku. Jak se liší?
Jiří Peterka ve svém článku Datové schránky jsou už i na Slovensku. Jak se liší od těch českých? na serveru Lupa.cz popsal rozdíly mezi datovými schránkami v ČR, které fungují od roku 2009 a nově vznikajícími „elektronickými schránkami“ na Slovensku.
Jejich tvůrci se sice inspirovali českým řešením, v mnohém se ale poučili a některým chybám a nedomyšlenostem se vyhnuli. Možná by nebylo marné poučit se zpětně zase od našich sousedů.
V čem jsou hlavní rozdíly?
1) Legislativa
Zatímco u nás řeší zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů pouze toto, na Slovensku to pojali komplexněji (zákon č. 305/2013 Z.z., elektronickej podobe výkonu pôsobnosti orgánov verejnej moci a o zmene a doplnení niektorých zákonov). Řeší totiž i problematiku portálu veřejné správy, zavádí možnost elektronické platby správních poplatků i obdobu našich základních registrů.
2) Přechodné období
Od spuštění k povinné aktivaci u nás uběhly čtyři měsíce (1. 7. 2009 – 1. 11. 2009). Počínaje první dnem v listopadu byly automaticky aktivovány všechny povinné datové schránky. Na Slovensku je tato doba mnohem delší. Elektronické schránky tam zřizují všem, včetně všech fyzických osob starších 18 let. Právnické osoby mají ale na aktivaci rok a půl, orgány veřejné moci plné tři roky a u fyzických osob by aktivace měla být dobrovolná.
3) Autentizace
U nás se přistoupilo k jednoduchému a rychlému řešení – jméno a heslo. Složitější možnost je pouze dobrovolná.
„A možnost přihlašování pomocí elektronických občanských průkazů, dokonce přikázaná zákonem, dosud realizována nebyla. Možná naštěstí, protože většina našich „elektronických“ občanek vůbec není elektronická (nemá čip). A do těch několika málo procent občanek, které přeci jen mají čip, se zase nesmí nahrát komerční certifikát, nutný pro bezpečnější přihlašování k datovým schránkám. Nejspíše to někdo již při tvorbě zákona poněkud nedomyslel“, píše ve svém článku Jiří Peterka.
Naši sousedé přistoupili k autentizaci pomocí elektronických občanek s čipem a navíc ještě s použitím bezpečnostního osobního kódu. Sice bude i alternativní možnost, také ale vázána na elektronickou občanku.
4) Identifikace
U nás jsou uživatelům přidělovány šestiznakové identifikátory, které má leckdo problém si zapamatovat. Identifikátor u nás určuje roli uživatele vůči datové schránce. Na Slovensku tvoří identifikátor rodné číslo, jméno a příjmení a určuje konkrétní fyzickou osobu (ne její roli vůči datové schránce).
5) Oprávněná osoba
Na Slovensku na rozdíl od nás vůbec nerozlišují oprávněnou a pověřenou osobu. Zamezili tak různým možnostem výkladu, který vzniká u nás zavedením tzv. fikce podpisu.
6) Mazání zpráv
U nás datové zprávy mizí ze schránky okamžitě po uplynutí lhůty 90 dní, přestože místa v nich máme dost. Na Slovensku stanovili základní úložnou kapacitu a její navýšení je zpoplatněno (s výjimkou orgánů veřejné moci, těm je navyšována zdarma).
7) Doručování
U nás je zpráva dle zákona (mnohokrát v tomto bodě kritizovaného) považována za doručenou až přihlášením oprávněné osoby. Na Slovensku ji považují za doručenou jejím doručením do elektronické schránky.
Další informace o těchto rozdílech i další rozdíly si můžete přečíst v již zmíněném článku Jiřího Peterky Datové schránky jsou už i na Slovensku. Jak se liší od těch českých?.
Zdroj:
Odpovědět na příspěvek