Aktuální stav novely Infozákona
V současné době probíhají na Ministerstvu vnitra ČR práce na novelizaci zákona o svobodném přístupu k informacím (zákon č. 106/1999 Sb.). Účelem novely je výrazně zlepšit přístup k informacím v České republice.
Hlavními problémy dosavadní úpravy zákona jsou především malá vymahatelnost práva na informace, podcenění využití informací veřejného sektoru sektorem soukromým a velmi těžko řešitelné zneužití práva na informace.
Jaké jsou základní prvky aktuálního stavu novely Infozákona?
1. Sloučí se zákon o informacích o životním prostředí (č.123/1998 Sb.) s obecným zákonem o přístupu k informacím (z. č. 106/1999 Sb.)
2. Zúží se pojem „zveřejněná informace“ pouze na zveřejnění na internetu (dnes platí, že je jí také informace vydaná tiskem nebo na jiném nosiči dat umožňujícím zápis a uchování informace, vystavená na úřední desce, nebo umístěná ve veřejné knihovně).
3. Zpřesní se, že pokud se informace zveřejňuje (na internetu), má být zveřejněna spolu s metadaty a zároveň text musí být v textovém souboru a strukturovaný text strukturovaně. Konkrétně to znamená, že například tabulku, existující původně v excelu, se zakazuje zveřejnit jako obrázkové pdf, se kterým nelze dále pracovat, ale musí se na webu nabídnout právě ta původní excelová tabulka ke stažení a možnosti dále s ní pracovat.
4. Upřesňuje se, že informaci poskytovanou na žádost musí povinný subjekt poskytnout žadateli v technické podobě podle jeho přání, a výslovně se uvádějí možnosti „kopie dokumentu v listinné nebo elektronické podobě, poskytnutím výstupu převodu dokumentu v listinné podobě do podoby elektronické nebo naopak, umožněním nahlédnutí do dokumentu, pořízením opisu nebo výpisu, a to i za užití vlastního záznamového zařízení“.Dosud so totiž stávalo, že úřad bránil žadateli ofotit si dokument svým fotoaparátem, odmítal umožnit nahlédnutí s tím, že pouze pošle papírové kopie a ty zpoplatní.
5. Navrhuje se zavést povinnost všech povinných subjektů aktivně zveřejnit seznam svých rozhodnutí (nejen informačních, ale ve všech agendách), které byly napadeny žalobou a soud již rozhodl. Toto opatření má přispět k transparentnosti toho, zda úřady rozhodují efektivně a v souladu se zákony. Často jsou totiž rozhodnutí předem zjevně nesprávná, ale úřad hraje o čas s tím, že soudní řízení trvá velmi dlouho a do té doby je žádost zablokovaná.
6. Navrhuje se zavést povinnost všech povinných subjektů aktivně zveřejnit všechny své interní předpisy. Tato povinnost se nemá týkat jen ozbrojených sil, bezpečnostních sborů, zpravodajských služeb a několika dalších podobných institucí. Ty však budou povinny, stejně jako dnes, tyto předpisy poskytnout na jednotlivou žádost. Samozřejmě, neposkytnou se takové části interních předpisů, které jsou utajované podle zákona o utajovaných informacích (důvěrné, tajné apod.)
7. Omezuje se možnost žadatele chtít po úřadu, aby informaci, která je na internetu, poskytl papírově, pokud žadatel podal žádost elektronicky. Předpokládá se, že takový žadatel má možnost informaci z internetu získat, i kdyby šlo o případ, kdy za babičku bez internetu podal elektronickou žádost vnuk. Jistě pro ni pak může i samotnou informaci z internetu stáhnout a vytisknout.
8. Upřesňuje se poskytování informací o trestním řízení tak, že se podmínky poskytnutí sjednocují podle logiky trestního řádu. Orgány činné v trestním řízení tedy informace poskytnou tak, aby se neohrozilo vyšetřování ani soukromí dotčených osob. V souladu s judikaturou to však zároveň znamená, že by měly jednodušeji poskytovat informace o trestním řízení u veřejně činných osob, jako jsou politici nebo vysocí funkcionáři, což by u normálního občana možné nebylo.
9. Zavádí se test veřejného zájmu. To je významné opatření, které znamená, že v jakémkoliv případě, kdy se formálně má informace utajit a neposkytnout, se přeci jen poskytne, pokud existuje dostatečně silný veřejný zájem na jejím zveřejnění. Teoreticky se tak může stát, že povinný subjekt sám poskytne informace, jinak označené jako „tajné“. Jde o zvýšení právní srozumitelnosti, protože stejný stav teoreticky platí i dnes, kdy by ale ke stejnému závěru musel dojít až soud po posouzení vzájemného poměru ústavních práv.
10. Významným opatřením je rozšíření takzvaného „informačního příkazu“. Dnes může pouze soud, v případě, kdy se informace zjevně má poskytnout, nařídit povinnému subjektu, aby tak učinil. Pokud se vzepře, nastoupí exekutor. Nově by tuto možnost měl mít také nadřízený orgán povinného subjektu, který má dnes pouze možnost vrátit věc povinnému subjektu k novému posouzení. To však často nikam nevede. Například sleduji případ, kdy toto kolečko se již otočilo šestkrát, uběhl rok a povinný subjekt vždy znovu rozhodne špatně a nic neposkytne. Nově by se informační příkaz měl týkat také nečinnosti. Dnes se týká jen případu, kdy byla žádost výslovně odmítnuta. Nově by ale mohl nadřízený nebo soud vydat informační příkaz už v situaci, kdy povinný subjekt vůbec neodpověděl, a přitom je jasné, že informaci má poskytnout. Totéž má platit, když úřad požaduje neoprávněnou úhradu a jinak poskytnutí informace nic nebrání.
11. Dalším ulehčením pro úřad má být možnost, aby v případě, kdy v poskytnutém dokumentu anonymizuje osobní údaje v banálním a samozřejmém rozsahu, například začerní rodná čísla, nemusel k tomu vydat administrativně náročné rozhodnutí. Žadatel by měl pouze možnost, pokud by považoval rozsah začernění za přehnaný, si rozhodnutí vyžádat, aby ho pak mohl napadnout v dalším procesu. Takových případů ale už bude naprosté minimum.
12. Upřesňují se také některé procedurální kroky, které dnes vyvolávají nejasnosti.
Server Otevřete.cz k tomu dodává: Celkově se dá říci, že pokud by novelizace prošla vládou a Parlamentem v této podobě, byl by to sice malý, ale přínosný krok ke zlepšení práva na informace. Rovnoměrně by pomohl jak žadatelům, tak úřadům.
Zdroj: www.otevrete.cz
Odpovědět na příspěvek