Cestovní doklady: Od pečeti k čipem opatřenému dnešku
Ani kolem policejního VW Transporter se na stánku Ministerstva vnitra nemotalo v první den veletrhu tolik lidí, jako kolem cestovních dokladů. Biometrické prvky se v pavilonu F na brněnském výstavišti skloňovaly ve všech pádech. Vystavovatelé z MVČR neváhali parafrázovat metody velikána Komenského a pojali svou expozici ve stylu „Výstava hrou“.
Mezi zvědavci koloval vzorový pas s biometrickými prvky. Také jsem si sáhla a mohu potvrdit, že první stránka, ve které se skrývá onen veledůležitý čip, vypadá jako platební karta a připomíná ji i na omak.
Trocha historie
Někteří návštěvníci namítali, že černobílá fotografie fiktivní slečny Králíkové je poněkud nic neříkající. Mě se naopak – pod vlivem zážitků z výstavky historických cestovních dokladů – černobílé foto zdála docela dobré. Vždyť cestovní listiny z konce 19. století, které byly na místě též k vidění (ačkoli již ne k osahání), si vystačily s pouhou pečetí.
Ale zpět do přítomnosti. Boris Morkes a jeho kolega z MVČR pas načetli a na obrazovce už blonďatá Králíková vypadala velmi dobře.
Odborníci z MVČR nám ukázali i přístroj, pomocí kterého si může každý ověřit, zda je čip v pořádku a s pasem tak může bez obav vycestovat. Upozornili tak na další aspekt elektronických nástrojů identifikace – když se vám z klasického pasu „vytratí“ několik stránek, sami snadno poznáte, že doklad není v pořádku. Do čipu však nevidíte. Tento užitečný přístroj má být umístěn na magistrátech a pověřených úřadech, kde se biometrické pasy vydávají.
Jak zničit biometrický pas
Pokud chcete zničit biometrický pas, neperte ho v pračce, není to k ničemu. Exemplář vypraný při 60 stupních a vymáchaný v aviváži vypadal sice trochu ošuntěle, data uložená v čipu však proceduru přečkala bez úhony. Naopak spolehlivou metodou destrukce je ohřívání pasu v mikrovlnce. Mnohem lépe dopadl pas ohřátý v mikrovlnce ve speciálním ochranném pouzdru. Rozpečené bylo jen pouzdro, čip tentokrát odolal.
Protipirátské pouzdro
Speciální pouzdro ochrání pas taky před škůdci s pirátskými čtečkami čipů. Jednou takovou čtečkou byli vybaveni i zaměstnanci ministerstva a ilegální čtení dat přítomným rádi ukázali. Zázračné pouzdro však podle Borise Morkese dosud v běžné distribuci není. Pasy tak můžete při ohřívání v mikrovlnce a před piráty provizorně chránit obyčejným alobalem.
Na zkoušku
Jedna z boskovických úřednic se nechala vystavovateli zlákat a podstoupila celou proceduru výroby biometrického pasu – tedy až na finální produkt, který nedostala. Větší zábava, než v bílé kabince, ale byla venku. Mohli jsme Borisi Morkesovi koukat přes rameno a sledovat tak každý krok úředníka na cestě k novému cestovnímu dokladu. Program je skutečně návodný a nenechá ho šlápnout vedle – neustále se dotazuje, zde se přesvědčil o tom či onom. Nejzajímavější je zřejmě snímání „biometrického“ snímku. Drobná úřednice se musela na židli vytáhnout vzhůru, aby její oči byly přibližně na úrovni značky, kterou vidí úřadník na monitoru. Trošku doprava, trošku nahoru, výborně! Systém snímek okamžitě vyhodnotí a buďto odsouhlasí, nebo úředníkovi sdělí, co na snímku není v pořádku. Hlídají se takové věci, jako jsou zavřené, zakryté či červené oči nebo třeba přítomnost cizích objektů ve snímku.
Pokud je snímek po technické stránce v pořádku, promítne ho úředník na monitor v kabince, aby se k němu mohl vyjádřit i budoucí hrdý majitel biometrického pasu. Pokud nesouhlasí nebo nejsou v pořádku sejmuté biometrické prvky, fotí se znovu.
Elektronika versus papír
K úspěšnému dokončení procedury je ještě zapotřebí podpis žadatele o pas na speciální destičce – tabletu, který podpis sejme a umístí do pasu. Program vytvoří i předvyplněný formulář žádosti o pas, který úřadník pěkně postaru vytiskne a žadatel propiskou podepíše. Ještě ne úplně všechno je tak docela elektronické. Zajímavé je, že v pasu bude zapsána i informace o úředníkovi, který pas vydal. Před vstupem do systému se totiž musí přihlásit svým elektronickým klíčem.
A proč vlastně pas stále obsahuje papírové stránky? Cožpak by nestačila praktická karta s čipem? Podle Morkese budou různé státy s našimi pasy nakládat v různých režimech. Některé budou mít přístup úplně ke všem datům, jiné budou moci z čipu vyčíst jen zemi, která pas vydala a ostatní informace budou čerpat z údajů vytištěných. Stránky zkrátka stále potřebujeme na razítka, víza a pro styk se zeměmi, kde se biometrika ještě neujala.
Odpovědět na příspěvek