Ušetřit není vždy složité
"Na tomhle počítači se prostě nedá dělat! Je hrozně pomalý a mám tu jen Windowsy 98!"
A v čem byl ve skutečnosti problém? Kolegyně nebyla schopna uložit dokument na disketu. Pracoval jsem na několika státních úřadech od městského úřadu až po magistrát. Jako "pečovatel" o běžné uživatele při jejich problémech s výpočetní technikou jsem se všude setkával se stejným jevem – za počítači, které se výkonem a vybavením řadily do toho vyššího, co v současnosti bylo na trhu k dispozici seděli zaměstnanci, kteří jejich výkonu ani zdaleka nevyužili na 100%. Maličkost? Nepřipadá mi to tak.
Investice do rozvoje a udržování informačních technologií ve veřejné správě, aby tato technika držela krok s všeobecným vývojem je trendem, který se snaží udržet víceméně všichni, kteří jsou za počítačové osazení zodpovědní. Na druhé straně jsou zaměstnanci. Pominu-li ty, kteří vykonávají vysoce specializovanou činnost, pak naprostá většina je těch, kteří počítač využívají jako lepší psací stroj s možností zálohování na harddisk, případně jako e-mailový komunikační prostředek s ostatními zaměstnanci. Porovnám tedy fiktivní počítač, který je pracovním vybavením úřadu veřejné správy. Údaje jsem samozřejmě jen věcí odhadu, avšak získány ve spolupráci s několika správci počítačové sítě na různých státních institucích v různých částech republiky.
Na jedné straně byl postaven počítač, splňující nároky většiny řadových pracovníků. Tedy stroj umožňující bezproblémové fungování nejpoužívanějších programů v čele s Wordem a Excelem, umožňující bezproblémové občasné využití Internetu a e-mailové spojení. Na druhé straně byl uvažován počítač vybavený DVD mechanikou, procesorem s parametry kolem 75% výkonu špičky současného trhu, dále zvukovou kartou a monitorem blížícím se cenou 75% nejlepších monitorů pro běžnou kancelářskou práci. Nebyly porovnávány konkrétní ceny, pouze stupeň vybavení a poměr cen. Přesto byly od dotazovaných 18 správců sítí na různých státních institucích získána velice podobná data.
Z nich vychází jednoznačný výsledek: počítačové vybavení pořizované a obměňované překračuje cenu vybavení plně dostačujícího trojnásobně až čtyřnásobně. Dále už není problém si odvodit, že se jedná o oblast, kde jsou víceméně zbytečně proinvestovávány obrovské částky. Vynásobíme-li si počet pořízených počítačů rozdílem cen pořizovaného a nezbytně nutného, docházíme v závislosti na velikosti instituce a počtu jejich zaměstnanců k částkám od několika tisíc až po částky milionové.
Komentář většiny správců počítačové techniky k výsledku? No co… jednak to neplatím z vlastní kapsy a kdybych vykázal menší potřebnou částku, tak bych už nedostal větší peníze na příští rok.
Pokud by úředník měl ke služebním jízdám po městě k dispozici místo běžného automobilu vozidlo v hodnotě řádu milionů, pravděpodobně by to neprošlo. V případě podobně výpočetní techniky to však prochází bez problémů, bez veřejné kontroly a ani kontrola vnitřní, pokud nějaká existuje, nemá žádné mantinely kromě přidělených prostředků.
Snad neexistuje instituce, která by nebyla nucena k šetrnému nakládání s vlastními prostředky. Při lopotném hledání oblastí, kde by se dalo ušetřit by nebylo někdy od věci si uvědomit, že ušetřit není vždy složité.
Odpovědět na příspěvek